Trest smrti v českých zemích

Jen nad málokterou věcí z právního prostředí je v českém národě taková shoda, jako nad znovuzavedením trestu smrti. Laická i odborná veřejnost se ne vždy shodnou, ale v tomto bodě dochází i u mnoha odborníků ke shodě s lynčující povahou davu.

Na úvod řeknu, že jsem odprůrcem trestu smrti, aby ten, kdo nemá zájem přijmout v tomto jiný názor, aby přestal číst. Trest smrti provází lidstvo už od jeho počátků, a i když se měnila jeho forma i trestní delikty, za které byl udělován, tak principiálně se nijka neměnil. Až do doby osvícenského absolutismu. První zemí, která jej zrušila bylo tuším Toskánsko, ale nemohu to zaručit na 100%. U nás jej prvně ruší nový trestní zákoník z doby Josefa II., ale po jeho smrti se opět vrací do trestního práva. Po vzniku ČSR byla sice možnost trest smrti udělit, ale demokrat Masaryk jej využil jen asi v 17 případech, kdy šlo o opravdu brutální, či opakované činy. II. světová válka byla opravdovými žněmi slepé spravedlnosti a netrvalo dlouho a v 50. letech si trest smrti zažil poslední renesanci. Po roce 1989 byl trest smrti jako nehumánní a nedemokratický trest, který odporuje Listině základních práv a svobod, zrušen. Přesto je dnes zhruba 70 % národa pro jeho znovuzavedení.

Klasickými argumenty proti nejvyššímu trestu jsou jeho nevratnost při justičním omylu, zneužitelnost k justičním vraždám, chápání trestu ne jako snahy o nápravu ale jako mstu a pro české prostředí bych zvlášť uvedl, že při stavu české justice by jen sebe vrah mohl chtít znovuzavést trest nejvyšší.

Představte si, že jste se ocitl(a) na špatném místě ve špatnou dobu a Nejvyšší soud ČR by Vás odsoudil k trestu smrti, rozsudek podepsal prezident republiky a Vy skončil(a) ve věznici Pankrác, kde se vždy konaly popravy na území Česka. Přitom jste v tom byl(a) nevinně a Váš život ukončí pravděpodobně sevření oprátky, zatímco skutečný vrah, který vyjde najevo třeba za 10 let si mezitím běhá na svobodě, což Vám bude již jedno.

Teď si představte, že jste rodič, kterému nějaký pedofil zabil dítě. Jistě budete mít touhu tohoto člověka vystavit takovému utrpení, že bude litovat, že se narodil. Jenže, ten člověk zaplatí nejvyšší cenu za čin, za který by si ho i zasloužil. Ale co pak? Vratí Vám tato vendeta Vaše dítě ? Proč raději nechtít, aby tento člověk strávil zbytek života ve vězení, kde by tedy neměl mít veškerý komfort, což uznávám, že naše vězeňství by mělo rozlišit věznice pro vrahy nebo pro člověka, co se porval v hospodě, ale proč raději vraha nedonutit, aby si svůj zločin odpracoval a neměl povinnost činit něco dobrého pro společnost - třeba povinně darovat krev...?

Vím, že byl-li bych na straně onoho rodiče, tak bych jednal jinak, než jsem popsal výše, ale byl-li bych v kůži na smrt nevinně odsouzeného, pak bych také jistě jednal jinak.

JAK VŠAK NAJÍT SOULAD MEZI TĚMITO DVĚMA POSTOJI ?

To je to, oč tu běží.