Eurokrach

V diskuzi pod mým posledním článkem si levicová paní Jarmila stěžovala, že můj článek je na úrovni žáka základní školy bez použití nějakých fundovaných faktů. Abych uspokojil její potřeby erudovaných slov a zároveň poukázal na to, že občané této země by si měli považovat, jakým prezidentem byl, je a stále ještě na krátký čas bude Václav Klaus [kterého mnozí označují za tuneláře a zloděje, přitom to byl, člověk, který dokázal přivést ekonomiku postkomunistcké země do vyspělé Evropy, kdyby se uplatnila evoluční metoda protokomunisty Valtra Komárka, ekonomická úroveň ČR by dnes byla někde na úrovni Ukrajiny a zde je dobré podotknout, že propad HDP ČR byl v době transformace nejnižší společně se Slovinskem v celé poskomunistické Evropě, takže taková hrůza to nebyla, jak se Vám snaží mnozí levicoví autoři namluvit, byť bylo učiněno několik zásadních chyb, ale jako celek byla úspěchem], který vždy brojil proti Evropské unii, která byla sice založena na smysluplných cílech, ale těchto myšlenek se bohužel chytili byrokraté Barrosova ražení a úplně onu myšlenku zdiskreditovali, popsal bych rád na dílčím příkladě, co se stalo s myšlenkou Eura jako společné měny.      

Každý ekonom, který kdy prošel alespoň základním kurzem makroekonomie jistě slyšel o Teorii optimálních měnových zón, se kterou přišel kanadský ekonom Robert Mundell dávno před tím, než vůbec vznikla myšlenka Eura. Z této teorie vycházel i velký vzor prezidenta Klause, slavný americký ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii, Milton Friedman, když na přelomu milénia předvídal euru 10 až 15 let existence. Mnohými byl vysmíván, ale podobně jako když předpověděl krizi keynesiánství v 60.letech, měl pravdu i v otázce eura.

Mnozí ubožáci a břídilové označují ekonomii za pavědu, ale ekonomii je věda, která je v mnohém podobná vědám přírodním, neboť i v ekonomii má vše tendenci směřovat k rozvnováze, snaha najít optimální stav a platí mnohé předpoklady, na kterých je postavena metodologie přírodních věd, jen staří rejpalové ze IV. cenové z Libně budou mít stále plno řečí, ale kdyby se zamysleli ekonomickým pohledem nad otázkou eura, došli by k následujícímu.

Pokud má každá země vlastní národní měnu, tak v případě vzájemného obchodu s dalšími měnami, existuje rovnice ER = (EN*pf/pD), kde ER je reálný měnový kurz, EN je kurz nominální, pf je cenová hladina cizí země a pD je cenová hladina domácí. Pokud země více dováží než vyveze, vede to k tomu, že její měna začne vůči měně obchodního partnera oslabovat, neboť na trhu bude hodně domácí měny, ale málo měny onoho cizího partnera. Díky tomu nebude kurz 1 EURO = 20 Kč, ale třeba 30 Kč a díky tomu bude zákonitě české zboží v Německu levnější, zatímco německé v Česku dražší. Protože Němec dostane více korun za svá eura, ale Čech dá více korun za to, aby měl eura. Proto bude export z Česka levnější a díky tomu paradoxně konkurenceschopnější. Mnoho lidí by namítlo, že ale ČR musí mít něco, co by mohla do Německa vůbec vyvést, ale i rozvojový africký stát má vždy něco, co vyspělá země bude chtít, minimálně suroviny, stejně tak bude export z ČR třeba do onoho Německa výrazně levnější a proto se obchodní bilance ČR zase začne vracet do rovnováhy jako v přírodních vědách.

Problém nastává, když ale obě země budou mít jednu měnu. Když by ČR i Německo mělo euro, tak nemůže dojít k depreciaci české koruny vůči euru a z rovnice ER = (EN*pf/pD) tedy vyplyne, že srovnat úroveň mezi ČR a Německem nepůjde přes kurzový kanál měny tj. ER a EN, ale jen přes inflační kanál pf a pD, neboli že bude muset docházet k inflaci potažmo deflaci.

Jenže nastává problém, jak sladit inflaci v zemích, jako je Řecko, Španělsko, Itálie... a zemích jako je Německo, Nizozemí, Rakousko.... První jsou země, které jsou schopny fungovat ve vysokých mírách inflace a nezaměstnanosti, ale taková německá Budesbanka je známa již 50let jako tzv. jestřáb, který je zásadně proti inflaci. Proto i konvergenční kritéria ERM II. která jsou podmínkou vstupu do eurozóny byla nastavena původně velmi přísně, co se týče inflace, fiskální politiky..., aby se všechny země sladily podle disciplinovaného Německa a vlastně tím naplnily jednu z podmínek Mundellovy Optimální měnové zóny.

Jenže jako do všeho začali šťárat neschopní byrokrati z Bruselu, kteří jsou na intelektuální úrovni ekonomického vzdělání většiny zoufalců, kteří píší anonymní komentáře do diskuzí na internetu  a tak začal jeden velký problém. Dokud  o euru rozhodovali ekonomové, byla snaha sjednotit eurozónu podle Mundellovy teorie, protože takřka každý normálně uvažující ekonom ví, že bez splnění těchto teoretických podmínek, společná měnová unie fungovat nemůže. Ale politické hledisko opět převážilo a pokud nedojde k zásadní přeměně fungování eurozóny minimálně zvýšením disciplíny jižních států nebo rozdělením eura na severní euro a jižní euro, tak nemá euro v současném nastavení budoucnost.

Přesně jako to tvrdil mnohými dehonestovaný Friedman a mnohými nenáviděný Klaus, byť pochybuji, že za antipatií prezidenta Klause vůči EU, jsou jen ekonomické důvody. 

Ekonomie jako věda má ten problém, že se do ní montuje kdejaký zoufalec, který nepřečetl v životě jedinou knihu o ekonomii, obvykle politik a pak tyto chyby padají na hlavu ekonomii, byť ekonomie jako věda je velmi přesná a dávno vytvořila rady, jak účinně a efektivně řídit národní hospodářství, jen kdyby se jimi řídili ti, kteří rozhodují o naší budoucnosti..... 

DODATEK, KTERÝ NEBYL PŮVODNÍ SOUČÁSTÍ ČLÁNKU:

Pro pana Machačka: To, co píšete o Mundellovi a jeho vizi měnově bipolárního světa jsou spíše starší úvahy Mundella, které jsou v databázi Jstoru někdy z 90.let, o takových úvahách z poslední doby nevím a sám Mundell píše, že svět dvou měn je spíše politický koncept, než čistě ekonomický. A v jedné z posledních prací už sám Mundell tyto úvahy napadá - především myšlenku Amera, neboli společnou měnu USA, Kanady a Mexika, kdy sám dospěl k názoru, že to, aby svět spěl k jedné měně, respektive dvou měnám, by mělo jistá pozitiva, ale náklady a negativa by převážily. Takže i Mundell nijak nepopírá své závěry o OMZ.       

A rudému soudruhovi, stavebnímu inženýrovi panu Kodetovi, který se ve svých článcích chlubí, že bude volit komunisty (což samo o sobě zavdává pochyby o jeho schopnosti rozumného uvažování, neboť každý člověk, který rozumí ekonomii ví, že levicové ideologie jsou pro hospodářství mor, zhouba a pohroma), který o ekonomii a fungování ekonomiky slyšel snad jen na školení na VUMLU, a který je jen dalším příkladem odborníka v jiném oboru, co se plete do ekonomie, o které neví ani ň, (já zase uznám, že nevím nic moc o stavebnictví, byť mám rodiče stavební inženýry), bych jen odpověděl na odbornou stránku jeho litanie - Teorie měnových kurzů je záležitostí až keynesiánské ekonomie, neboť Vámi zmíněná liberální neoklasická ekonomie byla škola mikroekonomická, vlastní makro teorii jako takovou neměla a až Keynes přišel s makroekonomií jako zvláštním odvětvím ekonomie. Kurz měny jako takový je samozřejmě dán součtem všech vlivů, které na něho působí, ale v dané rovnici je matematicky započítán, neboť ani spekulanti nemohou odtrhnout kurz měny od jeho hospodářské a reálné báze a jakékoliv konflikty, protekce a zájmy skupin, které vytvářejí vliv na měnový kurz se odrazí na mezinárodním obchodu, takže i na objemu zboží a tím ovlivní bilanci, která je v oné rovnici započítána. Takže Vaše poznámka spíše ukazuje na Vaše mizivé znalosti ekonomie.       

Miroslavu Mackovi bych jen ve zkratce odpověděl na jeho nářky, že ekonomové nedokáží předpovědět krize. V článku jsem například zmínil Friedmana, který krizi eura předvídal ještě v jeho začátcích, kdy po nějaké krizi nebylo ani náznaku. A další problém je, že za ekonoma se dnes považuje a prohlašuje kdejaký zoufalec, který je ekonomií téměř nepolíben. Obvykle ekonomičtí experti ČSSD, hlavně Jan Mládek, kterého jsem považoval za schopného ekonoma, ale jeho myšlenkový obrat jako stínového ministra ČSSD je přímo neuvěřitelný.  

A pokud má kdokoliv touhu podiskutovat o ekonomii, ať mi napíše, velmi rád si s ním napíšu a pokusím se mnohým levicovým zaslepencům dokázat na reálných datech, kam to dovedou levicové vlády KSČM a ČSSD. Jsem možná jen 21letý kluk, ale kde je nějaká zákonitost, že 100 letý stařík musí být v určitém oboru chytřejší než já ? Ptám se, neboť tento argument mi vždy každý důchodce omlátí o hlavu a vlastně z něj plyne lineární závislost moudrosti na stáří. A o rozumném úsudku u mnoha starších lidí pochybuji. Ale opravdu nebylo mým cílem kohokoliv urážet, chtěl jsem pouze popsat fakta. Omlouvám se všem, kteří by se cítili dotčeni, opravdu jsem to neměl v úmyslu.