Fotbalová balada včerejšího prvního letního dne respektive večera s bolestným rozuzlením pro českého diváka byla opět představením o dvou rozdílných dějstvích. Svým písmem byla do historie zapsána na jevišti Národního stadionu ve Varšavě před zraky více než 55 000 diváků v hledišti...
Na začátku představení hráli Češi převážně hlavní role i bavili diváka, kdežto jejich portugalští kolegové se spíše ocitali bez většího úspěchu jen v epizodních partech. Před spuštěním opony po prvním dějství se ovšem tato situace začala pozvolna měnit. Po pauze se podobný děj opakoval a Čechům byla přisouzena role komparsistů. V tomto duchu se pokračovalo až do osudné 79. minuty, kdy se povedeným výstupem blýsknul portugalský umělec Ronaldo a svou šanci proměnil. Tento nastolený obraz se pokusil pozměnit ještě režisér Bílek s pomocí svých inspicientů, ale bez výsledku. Následovalo tedy tragické finální rozuzlení a očista pro český soubor.
Prohra 1:0 je ve fotbalových vyřazovacích bojích asi ta nejhorší možná varianta prohry, která se nabízí. A to už jen ze dvou hlavních důvodů – ani jednou si nemůžete zakřičet góóóóól a váš tým prohraje a je nemilosrdně poslán domů.
Slovo nemilosrdně asi není v tomto případě příliš na místě, neboť každý, kdo včera zápas sledoval musí nezaujatě a s rukou na srdci říct, že fotbaloví bohové, paní Štěstěna i všichni svatí ( hráli jsme přece v Polsku ) byli dosti milosrdní a stáli dlouho při nás. I číslo 7 na portugalské straně zcela jistě, po nastřelení dvou tyčí muselo zvolat „Ježíši Kristiano“, tehdy ho kulatý nesmysl ještě neposlechl.
Ano - prohra bolí, to je pravda nejsvatější, nicméně s odstupem času bude tento turnaj z českého pohledu brán jako úspěšný.
Objektivně je také potřeba si přiznat, že Portugalsko bylo jasně lepší a postup si zaslouží.
Nevím jak vám, ale mě portské vůbec nezhořklo...
Gratulace vítězům a čest poraženým!!!
