Při jakémkoliv zásahu kladivem nebo vrtačkou, který se ne vždy zdaří tak, jak bylo zamýšleno, často od své paní slýchávám suché, leč pravdivé konstatování o tom: "Když si báječnou ženskou vezme nemožnej chlap." Můj táta mně zase zkouší uklidňovat a radí, abych se na to vyfláknul hned ze začátku, neboť, kdo nic nedělá nic nepos**e, což je pro mé, již tak velmi chabé ego, ještě větší podpásovka.
Nicméně nepoučen z předchozích nezdarů, jsem se rozhoupal a na nátlak osoby blízké, se pokoušel vyřešit situaci s jízdními koly, která v našem domě po jejich koupi nastala a trvala déle než rok.
Uskladňování bicyklů jsme loni přes léto moc neřešili a většinou je nechávali opřené jen tak před domem. Zřejmě bych je tam nechal klidně opřené až do teď, kdyby mi jedné krásné noci nějaký zoufalec ze schodů před domem nezcizil mé už dosti jeté a toxické kanady.
Vloni v zimě jsem proto kola schoval. Z důvodu toho, že máme docela malou zahradu s boudou na nářadí, nacpanou vším možným harampádím včetně sekačky a snowboardů až po strop, rozhodl jsem se kola uložit uvnitř v domě. Selským rozumem jsem okamžitě dospěl k závěru, který z pokojů je nejméně využívanou místností. No přece jídelna.
Krásně a vesele si tam bicykly žily svým životem skoro celý rok, až do zlomových minulých dní. Na Vánoce je stačilo pouze na chvilku přestěhovat do jiné místnosti a každý byl šťastný. Téměř každý.
Po diskusi, kterou jsem sice dle mého vnitřního názoru a přesvědčení morálně vyhrál, jsem byl mou paní "přesvědčen" k řešení.
Zakoupil jsem nástěnné závěsné háky, které po zavrtání kolmo do zdi, nejen, že kolo bez problému udrží, ale také mají minimální nároky na místo a prostor. Dohodli jsme se tedy na jejich umístění, které bylo určeno v technické místnosti v blízkosti průtokového kotle.
Důkladně jsem si před vrtáním celé místo vyměřil, připravil i zaznačil. U montáže prvního nástěnného zařízení celá akce probíhala hladce a v pohodičce. Po přitáhnutí šroubků tam hák držel jako přibytý. Měl jsem dobrý pocit. Už před tím jsem si říkal, že se nejedná o operaci mozku a přece jen už mám nějaké zkušenosti a tak. Instalaci obou háků jsem odhadoval na cca 20 minut, i proto jsem ji chtěl provést hned po snídani, ještě v pyžamových trenkách. Odpoledne jsme čekali návštěvu, tak jsem se chtěl osprchovat, oholit, převléct, prostě až všechno bude hotovo.
Začal jsem tedy vrtat i otvor pro druhý hák, ovšem v polovině požadované hloubky se vrták vzepřel a nechtěl ani o mm hlouběji. "Zřejmě tam ti blbci zedníci dali nějaký kov", řekl jsem si. Změnil jsem si tedy vrták na lepší a silnější a ono to najednou šlo.
Jenže téměř okamžitě byl slyšet neidentifikovatelný zvuk něco jako syčení a cítil jsem divný pach, který zaplavil celou místnost...
Ano, provrtal jsem trubku s přívodem plynu! Okamžitě jsem začal volat na svou paní, lépe řečeno řval. Ta chudák přiběhla za mnou se zděšením jak nejrychleji to šlo a mé propocené tričko držela svým malým hezkým ukazováčkem na provrtaném místě, odkud unikal plyn. S pobledlým obličejem se upřeně dívala ne mé "dílo", zatímco já jsem mezitím zmateně pobíhal po baráku a hledal kombinačky, kterými bych otevřel kryt k hlavnímu uzávěru plynu a plyn zavřel.
Kombinačky jsem po nějaké době našel a vyběhl jsem ven hledat hlavní uzávěr plynu. Venku pršelo a já ho nemohl najít, tak jsem tam jako blázen poletoval v tom dešti, jenom v trenkách. Ještě, že pršelo, jinak bych opět prožil před svými sousedy dalších 5 minut (ne)slávy a psychické trauma. Nakonec jsem uzávěr ale našel a plyn zavřel.
Ale bez plynu není teplá voda a bez teplé vody není koupání. Překonal jsem se a osprchoval v totálně studené vodě. Tato ledová etuda zřejmě měla za následek osvěžení mého unaveného a utrápeného mozku i myšlení a okamžitě jsem si vzpomněl, že jeden z mých sousedů je přece řemeslník podnikající v topenářsko-plynařských pracích.
Nedbal jsem ponížení, které jistě v jeho očích uvidím a s prosíkem a velkou lahví Fernetu, jsem žádal jeho pomoci. Pobavený soused ochotně, bez ohledu na to, že byl právě státní svátek, celou věc (vysekání stěny, výměnu trubky, sádrování ) napravil za cirka 30minut. Já byl rád a měl radost, že celá věc dospěla ke konci, soused z Ferneta.
Kromě toho, že nemám žádnou chuť v nejbližší době cokoliv opravovat a toho, že jsem ztratil poslední kousky sebeúcty a sebevědomí, naskýtá se nám nyní v technické místnosti krásný pohled na velmi efektně, skladně a profesionálně zavěšené bicykly.
Má paní má kromě tohoto ladného pohledu i zábavnou historku, kterou v nejbližší době, bude určitě prezentovat rodině, našim známým i kamarádům.
