Irenko, miluji vás!

Do celého světa bych chtěl vykřičet, že jsem se zamiloval. Nikdy bych to do sebe přitom neřekl. Nejsem z těch lidí, kteří odhalují svoji duši na potkání každému. Stále ještě nevím, jestli jsou mé vřelé city opětovány. Na jednu stranu je to velká nejistota. Na stranu druhou, mohu doufat, že vše dobře dopadne. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám čtenáře otravovat s takovými emoivními výlevy...ale tak...jsme tu taková jedná velká rodina, ne?

Moje vyvolená se jmenuje Irenka. Vysoká je tak tak akorát. Má všechny ženské křivky, které by měla žena mát. Popravdě řečeno mě její bujné křivky přivádějí k šílenství. Několikrát jsem si všimnul, že o tom. Když se potkáme náhodou na chodbě, tak se na mě zvláštěn usměje. Ale možná se mi to jen zdá a usmívá se takhle na každého?

Potíž je v tom,že s Irenkou pracujeme na jednom pracovišti. Ještě větší problém je, že ona je moje nadřízená. Je však jen o 4 roky starší, což by snad neměl být problém. Poprvé jsem svůj zájem o ní zaznamenal na jedné ze schůzí našeho tiskového oddělení s vedením. Ještě bych měl asi dodat, že oba pracujeme v tiskovém oddělení Strany obrany populistické levice (SOPL)- www.sopl.cz.

Projednával isme zrovna jeden z bodů volebního programu (500 000 Kč a půl  prasete pro každého novorozence). Někteří naši političtí vůdcové o tak vysoké částce pochybovali. Irenka však vstala a řeklě něco, čím si mě získala navždy: "Mladá generace je naše budoucnost. Žádná finanční částka nebude dost vysoká, abychom je na tomto světě přivítali jak se sluší a patří. Chcete snad šetřit na těch roztomilých miminkách, která se nemohou bránit? Jste jako ti pravicoví asociálové a kapitalističtí křečci, kteří stále jen počítají peníze? Styďte se!"

Následovalo chvíli ticho. Potom povstal předseda SOPL Kryšpín Kaňourek a začal tleskat. Postupně jsme povstali všichni. Irenka měla stále bojovný výraz na tváři. Zároveň jsem si však všimnul, že se jí po tvářích koulí slzy dojetí. Stejně tomu tak bylo také u mě a u ostatních členů SOPL. Tak taková je moje Irenka, velká bojovnice a zároveň citlivá žena!

Pracujeme oba pro stejnou politickou stranu.To je pro mě velmi důležité. Nemohl bych sdílet lože s někým, kdo vyrostl v jiném prostředí a staví se k socialismu zády. Irenka má obrovské sociální cítění a nenávidí bohatce. V tom jsme za jedno. Ona je snad ještě radikálnější než já. To mě, přiznám se, lehce vzrušuje.

V posledních dnech se stávám takřka posedlým. Vymýšlím si důvody, proč se s ní musím jít o něčem velmi "důležitém" poradit. Nevydržím ani chvíi sedět na své židli. Jsem zkrátka a dobře jako na trní. Cítím obrovský přetlak v hlavě a bojím se, že brzy puknu.

Obravím se proto i na vás, kolegové psavci a čtenáři. Poraďte mi, co mám dělat? Mám Irence vyjevit své city a riskovat, že budu odmínut? Nebo si mám počkat na nějakou vhodnou příležitost typu MDŽ, MDD a další akce, kdy se u nás vždy bouřlivě oslavuje?

Předem děkuji za jakýkoli názor!

PS: Ještě se podívejte na moji vyvolenou v celé její kráse:

http://www.facebook.com/home.php?#!/profile.php?id=100000973929763

Držte mi palce, milí čtenáři!

Jiří Kohoutek

dvojče stranického básníka SOPL Pavla Kohoutka a zaměstnanec tiskového oddělení SOPL