Sociální jistoty?

Problematika pracující a nepracující části národa a jejich vzájemná solidarita je na mnohem hlubší diskuze, než se na první pohled zdá a než propaganda sociální demokracie, krytá odbory, produkuje. Téma, dnes akcentovaného zvýšení zdravotních odvodů ze strany levice, do daňové problematiky poměrně silně vstupuje a je zjevné, že jednoduchá hesla jsou cílena, výhradně na tu část národa, které to vyhovuje.    

Pokusím se uvést souvislosti, které sociální inženýrství provází stejně, jako se doprovází život smrt. Jisté disfunkce sociálního systému jsem se dotkl jako manažer prevence kriminality. Bohužel, díky nesmyslně nastavenému sociálnímu systému, vlajkové lodi ČSSD se dnes motám v bludném kruhu, při pokusu dostat dlouhodobě nezaměstnané do práce. Vazby jsou jednoduché - obecná drobná kriminalita plyne z příjmové chudoby či dlouhodobé nezaměstnanosti a hledat řešení nezaměstnanosti znamená řešit i kriminalitu. 

Základ diskuze je o solidaritě. Nemohu zpochybňovat solidaritu zdravých s nemocnými a solidaritu mladých se starými. To jsou principy, které hluboce uznávám. Kde jsem v silném kontrastu s proklamovanou ideologií dnešního státu, která je silně levicová a tou je solidarita pracujících s nepracujícími. 

Dnes jsme ve fázi, kdy nikdo z odpovědných úředníků nedumá nad skutečností, zda jsou odvody ze mzdy vysoké či nikoli. Nenasytný systém, jeho nečitelnost slepě tlačí politiky k pomalému a trvalému zvyšování daňové zátěže, kterou skrývá za pojem sociální a zdravotní odvody a daně. Tlaku s charitativním a sociálním akcentem se politikům špatně odolává. Ekonomika státu nehraje roli. Poplatník odvodů, pokud je poctivý, musí odvádět a na druhou stranu nemá šanci jakkoli efektivizovat chod institucí, které tyto rozpočtové položky spravují. Nemá v reálu ani šanci ovlivnit racionalitu zákonem posvěcených výdajů. A ta je také často naprosto mimo rozum a logiku. 

Abych konkrétní, tak popíši, jak jsem narazil na jedno absurdum sociálního systému, které odhalují negativa plošné sociální pomoci. Konkrétně jde o výdaje na sociální potřeby dlouhodobě nepracujících jednotlivců. Ty v konečném důsledku omezují, až paralyzují, snahy uvést je zpět do pracovního poměru. Dá se tvrdit, že tito lidé jsou konzervováni v sociálním systému a také čerpají výhody zdravotního systému v plné šíři. Sociální systémy mají vazbu na Zdravotní odvody, ač to na první pohled nemusí být zcela zřejmé. Důsledek konzervace je pak prostý - trvalé udržování systému sociálních dávek na vysoké úrovni vede k vysoké finanční náročnosti této kapitoly, a nejen této kapitoly, rozpočtu a tím vytváří tlak na zvyšování daní.
Uvedu několik premis, na které jako manažer prevence kriminality narážím ve snaze protnout kruh dlouhodobé nezaměstnanosti a eliminovat problém, který je bez pochyb zdrojem mnoha trestných činů a útrap slušných občanů naší země. 

1. Nastavení sociálního systému - lidé, kteří se smíří s tím, že nic nevlastní, mohou dostat od státu více jak 15 tisíc měsíčně

2. Jde o bezpracný příjem, který je nenutí pracovat

3. Většinou se brání svoji nekvalifikovaností a tím se udržují ve stavu nezaměstnaných dlouhodobě a situace na trhu práce vytváří jistotu dlouhodobé udržitelnosti v řadách nezaměstnaných. Zde je nekvalifikace záruka přisunu státní pomoci

4. Protože nepracují, tak si mohou k tomuto příjmu přivydělat na černo klidně i 15 tisíc nebo provozovat trestnou činnost.

Jediná protiváha stavu, kdy příjem včetně sociální intervence státu může činit pro dlouhodobě nezaměstnané až 25-30 tisíc měsíčně, je nízko tarifikovaná práce, v minimální mzdě. Jsou převážně bez vzdělání a bez jakýchkoli kvalifikací a svoji nezaměstnatelnost při konkurzu na pracovní místo zdůrazňují.
Jediný logický závěr, který z výše uvedeného plyne je jednoduchý - jít pracovat legálně je  vedle sociálních příjmů, práce na černo a krádežím, ekonomicky nevýhodné. To je i základ pro tvrzení, že sociální systém, konzervuje a spoluvytváří nezaměstnanost.

Úsměvné je, že nepřímý důsledek existence sociální podpory je, že umožňují práci na černo a tím podporují šedou ekonomiku a snižuje daňový výnos. Sice proti tomu socialisté rozhořčeně brojí a snaží se nalézt zákonné páky a přidat do komplikovaných právních systémů další paragrafy, ale přito tomuto stavu napomáhají obhajobou špatně nastaveného sociálního systému.  Dnes jsme již tak daleko, že produkující třetina národa musí uživit jak neproduktivní složky ekonomiky, tak i větší polovinu nepracujícího národa. A to je pro daňové poplatníky v produkční části ekonomiky poměrně velká zátěž.

Proto velmi souhlasím s protesty produktivní části národa, která se brání dalšímu sycení nenasytné hydry, zvané nepřiměřeně nastavený sociální blahobyt a nekontrolovatelné instituce produkující nelogicky nastavené zákony, schopné utratit libovolné sumy z rozpočtu. 

Pane premiére Sobotko, jste občan ČR, který nikdy netvořil hodnoty, tedy chápu, že pro Vás je nejjednodušší opět sáhnout do kapes lidem, kteří tam nějakou korunu mají a máte pocit, že je bezedná.  

Dovolím si jednu hraběcí radu, byť asi mlátím prázdnou slámu. 

Pokuste se nejprve hledat rezervy v samotných institucích, které pomocí zákonů řídíte. Ty svojí neproduktivitou a vysokými finančními nároky zatěžují ekonomicky aktivní subjekty. Hledejte rezervy v nesmyslně nastaveném sociálním systému, který podporuje nezaměstnanost a vytváří práci na černo. Tak jen posiluje šedá ekonomika, což Vám pak v daňovém výnosu chybí. Redukujte nesmyslné plýtvání veškerými dotačními tituly, které opět stát vybírá jen z produktivních subjektů ekonomiky a oklikou je vrací do náruče politikům, kteří se nerozpakují je defraudovat. 

Pak teprve začněte uvažovat o tom, jak na co nejkratší časový úsek daně zvýšit. Pak se nám ekonomika pohne a pocítíme to pozitivně všichni. 

Filozofii - "milý nepracující, my Vám zdaníme tu nenáviděnou kapitalistickou firmu, která je Vaším třídním nepřítelem a Vy nám za to dáte hlas" nemusím a budu proti této ideologii bojovat, kde to jen půjde! 

Důsledek této filozofie je přidušení ekonomiky, přidušení produkce firem, propouštění, tedy výroba dalších nezaměstnaných lidí dlouhodobě připoutaných v sociálním systému, příjmově chudých. Až si lidé zvyknou nepracovat, či budou dlouho na minimálních mzdách, pak jsou ideálními levicovými voliči a kruh se uzavírá. Výsledek takových cyklů je více daní, méně firem, méně pracovních míst a mnoho nezaměstnaných. A to je cesta k chudobě celého národa.

Jak dlouho lze jít cestou k vyšším a vyšším daňovým zátěžím při nižší a nižší produktivní části obyvatel je těžké odhadnout, ale nemusím být žádný vědátor, abych dokázal odhadnout, že po 7 letech trvající krize ekonomika moc takových socialistických cyklů neunese. A můžeme nakonec procitnout až u velkého propadu HDP a to může být pozdě.

http://www.zivnostenskelisty.cz/clanky/2237-nikdy-nepracujici-premier-sobotka-chce-zvysit-zivostnikum-zdravotni-pojisteni