Morálka armády a nový ministr

    Velmi pozorně jsem si vyslechl interpelaci poslance Seďi směřovanou na MO, Martina Stropnického. V interpelaci pan poslanec zvedl velmi vážný problém armády. Ten se dá shrnout do jednoduchého vyjádření – nedostatečný finanční rámec pro zajištění základních funkcí armády v souladu se zákony ČR. Nutno podotknout, že ve stejné věci již interpeloval i poslanec Vít Bárta a jasné odpovědi se od ministra Picka také nedočkal.  

Celý problém vyhřezává na tzv. sporu pilotů SAR o zneužívání §30, služební pohotovost, zákona 221 o vojácích z povolání a soudní spory vojáků o tzv. dosažitelnost. V jednom případu armáda do služebních pohotovostí zařazovala vojáky, se kterými držela ostrou hotovost a vyplácela jim místo plné mzdy jen necelou polovinu a v druhém případu AČR obcházela povinnost, jiným vojákům za dosažitelnost vyplatit odměnu v poloviční výši mzdy. Vše dle stejného §30, služební pohotovost.

Na své soudní spory zatím čeká i nezákonné určování do služby přesčas, bez nároku na mzdu.

Martin Stropnický přiznává, že problém skutečně existuje. A nutno dodat, že již existuje více jak deset let. Bohužel, z odpovědi pana ministra je evidentní, že je ve funkci krátce, tedy ještě tápe jak v množství právních rozdílností vedených sporů, tak i v hodnocení situace. Bagatelizace v tak pokročilém stádiu sporů ovšem není na místě. Cílem tohoto článku tedy není jeho kritika, ale spíše kritika těch, kteří ho na interpelaci připravovali.

Ve své době velitelé leteckého útvaru Přerov netušili, jaký problém svým přístupem k podřízeným otevřeli. Díky neústupnému trvání na nezákonném stanovování pracovní doby, vznikl spor, který má nesmírný záběr a relativně velké finanční dopady do resortu obrany. Bohužel, ještě dnes, kdy již existují výroky nejvyššího správního soudu ostře kontrastující se zavedenou praxí armády, nedochází k nápravě. Služba SAR v Náměšti nad Oslavou a v Praze jede podle zaběhlého scénáře, tedy s nezákonně nařizovanou služební pohotovostí. 
(Nařízení služební pohotovosti je podmíněno důležitým zájmem služby a ten již jasně definovali soudy. Jde o náhodný jev, tedy není možno jej implementovat do systému plánování klasické pracovní doby vojáků)

Důvod, proč trvá neochota armády ustoupit ze své nezákonné praxe, je evidentně skryt v masovosti nezákonného jevu, odpovědnosti nejvyššího velení a samozřejmě ve financích.

Hrubé výpočty a rozsahy soudních sporů nastiňují, že armáda na nezákonné praxi šetří více než miliardu z rozpočtu. Navíc je evidentní, že armáda se zavedenou nezákonnou praxí počítá i do budoucna.  V návrhu nového zákona se totiž objevil návrh rozšířit přesčasové hodiny bez nároku na odměnu ze 150 ne 300 hodin. Tlak je jedině ekonomický, jiné důvody neexistují. Nezákonnost je daná jak výroky soudu, tak výroky Evropského soudu, včetně směrnic EU.

Tímto ignorantským přístupem si Česká republika koleduje o obrovský problém. Tím problémem je ostuda v EU i NATO. Obecně, žádná ze zemí NATO se takto pohrdavě nechová k zákonům ovlivňující chod ozbrojených a bezpečnostních složek. A to je smutný fakt pro ČR.

Konec konců, na ně ve svých výrocích poukázaly i České soudy. Berme v potaz, že spory se již táhnou více jak 6 let a AČR se stále brání v dané věci rozhodnout v souladu s judikáty a neúměrně protahuje správní řízení. Následující scénář tedy není nereálný.

• AČR bude donucena soudy ke korekci nezákonností ve stanovování pracovní doby. Ta doba se již, dle soudu právníků postižených, blíží. Tím bude AČR nucena vyplatit první náklady spojené s podanými žádostmi o dorovnání ušlé mzdy
• V okamžiku, kdy spor překročí rozumnou časovou mez, (je zřejmě, že AČR rozhodnutí oddaluje na nejzazší mez), se mohou vojáci, nezávisle na stádiu sporu, obrátit na ES pro lidská práva. V rámci argumentace u ES hrozí stížnosti na nedodržování směrnic EU, především ty, které se dotýkají nepřekročitelné délky pracovní doby
• A pokud stěžovatelé uspějí, pak vznikne poslední vlna žalob na náhradu škody. Doplacení výsluh, kompenzace ztráty zaměstnání u těch, kteří byli v důsledku domáhání se svých zákonných práv z armády propuštěni, možná se najde i nějaká újma
  

                Z řešení sporů o pracovní dobu mohou plynout velmi nepříjemné ekonomické konsekvence do rozpočtu MO, pokud na ně nebude připraven. A ruku v ruce i trestně právní postihy těch, kteří za celým sporem stojí. A to už bude velmi vážná situace, kdy bude armáda obtěžkána trestními oznámeními na vysoké funkcionáře AČR a na důstojníky GŠ, kteří tyto nezákonnosti dlouhodobě kryjí.

                Velmi podivné je chování vnitřních institucí armády jako např. IMO, Vojenské policie či Inspektora NGŠ. Jejich pasivita a rozporné výroky oproti výrokům soudů naznačují, že problém metastázoval již velmi hluboko a náprava nebude jednoduchá.

V rámci řešení této kauzy bude postavení nového ministra obrany velmi obtížné. Bude narážet na kroky svého předchůdce, Vlastimila Picka, který o celém nezákonném jednání spousty velitelů musel vědět, ale z jakéhosi záhadného důvodu nekonal. A s vysokou pravděpodobností i na své nejbližší podřízené, kteří mají v této kauze svůj díl viny.

                Armáda, kde neplatí zákony, kde se netrestají zákonná provinění vojáků, je směšná. A bohužel, kriticky je to i o schopnostech jednotlivců v systému. Dlouhá doba blahobytu a neválčení vykonalo v armádě své a myslím si, že je morálně i právně v absolutním rozkladu.

(Můj starší článek vydaný 21.2.2014)