Velezrada presidenta Václava Klause...

              O tom, že se Mgr. Karel Janeček Phd., mohl se svým protikorupčním týmem zaměřit na aktuálnější problémy není pochyb. Podivný systém rušení neevidovaných listinných akcií na doručitele předložený touto vládní koalicí, který nadále zakrývá nezdaněné manipulace a obchody s těmito akciemi a brání prošetření těchto manipulací i obchodů finančními úřady, je jen jeden z mnoha způsobu zametání korupce, který možná zakrývá ještě větší rozsah zametání, než celá presidentská amnestie.

                Presidentská amnestie Václava Klause

                byla poslední kapka, která vyvolala nepříznivou odezvu občanů a senátorů. Každý z těch senátorů, kteří se podepsali pod výzvu, má svoje vlastní hodnocení působení Václava Klause ve vrcholné politice a presidentská amnestie se stala příležitostí k celkové bilanci politické role Václava Klause, formou podpory podání žaloby na prezidenta republiky pro velezradu dle čl. 65 Ústavy ČR. Tu podporu žaloby od senátorů vyvolalo pravděpodobně mnoho dalších událostí na kterých se Václav Klaus často rozhodujícím způsobem podílel a které jistě ovlivňovaly rozhodování senátorů. Ty události si lze alespoň z části připomenout.

                V roce 1989 byla společnost

                stabilizována a platy ve společnosti se pohybovaly na nivelizační úrovni s velmi nízkými rozdíly v rámci vzdělanostních vrstev společnosti. Vše bylo všech a rozdíly mezi lidmi byly převážně v oblasti profesní a vzdělanostní. Z druhé strany jsme měli na danou dobu poměrně kvalitní zdravotnictví a široké sociální zabezpečení s dlouhodobou mateřskou, bez žebráků, bezdomovců a nezaměstnaných, při nízké úrovni zločinnosti. Nikdo netrpěl hladem ani bídou. Hlavním důvodem odporu většiny občanů proti režimu, byl setrvalý totalitní systém a způsob vlády komunistické strany, cenzura i pokračující potlačování demokratizačních myšlenek a aktivit.

               Odpor společnosti

               přivedl do čela společnosti Václava Havla s jeho převzatým heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ (Mahátma Gándí). Myšlenky Václava Havla v té době nesměřovaly k rozbití zavedené socialistické ekonomiky, ale k demokracii v podobě Občanského fóra, ve formě nepolitické politiky, řízené uznávanými osobnostmi.

               Vznik politické strany ODS

               podporované z komunistických bankovních zdrojů, pod vedením Václava Klause, zcela změnil vývoj ve společnosti a inicioval vznik dalších politických stran. Pomocí bohatě financované propagační kampaně před volbami, získal Václav Klaus s ODS vrcholnou moc nad řízením celé společnosti.

               Rozdělení Československa

               nelze hodnotit pozitivně i když si to vládní kruhy obou zemí pochvalují. Jednání Václava Klause s Vladimírem Mečiarem bylo pohřbem Československa bez toho, aby se Slováci mohli k rozdělení Československa vyjádřit v občanském referendu. Místo jedné silnější země, zůstaly dva malé státy s nižším vlivem v Evropě, ale politikům se na malém písečku vládne mnohem lépe, přestože zásadně poškodili odkazy presidenta T. G. Masaryka, M. R. Štefánika i Dr. Edvarda Beneše. Výsledkem je zvýšení tlaku zájmových skupin z maďarské a německé strany na zrušení tzv. Dekretů presidenta Dr. Edvarda Beneše.

               Václav Klaus spolu se svými poradci

               zahájil totální kapitalizaci hospodářství, bez ohledu na ekonomické ztráty. Privatizace, rozprodej, rozkrádání a vytunelování podniků šlo vysokým tempem a bez jakýchkoliv zábran. Komunistické banky svým soudruhům poskytovaly úvěry na jakékoliv projekty. Ospalé socialistické odbory nestačily vůbec reagovat. O utajených švýcarských kontech ODS není třeba mluvit. Rozložení socialistické ekonomiky bylo zcela jednoduché, zejména pod hesly „ Není rozdíl mezi čistými a špinavými penězi“, „Soukromý podnikatel je lepší než státní podnik“, „Není čas dělat právní pravidla“, „ Budeme tygrem střední Evropy“. Občané Václavu Klausovi nadšením tleskali a těšili se, jak předeženeme Německo v životní úrovni občanů.

               Evropský tygr se přežral,

               tedy stačilo, že výše postavení soudruzi na likvidaci socialistického hospodářství patřičně zbohatli a evropský tygr chcípl. Na občany nezbylo nic, přestože se jednalo o jejich společný majetek a životní úroveň zůstala hluboce pod životní úrovní v Německu. Žádná finanční restituce za rozkradený majetek se pro občany nechystá. Václav Klaus po 10 letech, když na Pražském hradě oslavoval zavedení kapitalismu v Čechách přiznal, že musel lhát, aby občané nepochopili o co mu ve skutečnosti šlo.

               Václav Klaus byl možná dobrý ekonom,

               ale mizerný národohospodář. Privatizace firem zejména v oblasti energetiky, plynárenství a vodohospodářství poškodila příjem státu, možná v řádech stovek mld. korun. Zachráněný ČEZ se zase stal vysávaným útočištěm politiků a jejich kmotrů. Nejsme schopni sestavit vyrovnaný státní rozpočet a dluhy státu nezadržitelně rostou. Roste nezaměstnanost, rozpadá se zdravotnictví, sociální zabezpečení a klesají i důchody. Ceny energií, plynu a vody stále rostou.

               Václav Klaus ve funkci presidenta

               udělal některá pozitivní rozhodnutí, odmítnutím některých nesmyslů přicházejících z EU, odmítnutím zavádění soudcokracie, nepodepsáním církevních restitucí i omezením hloupé protiruské propagandy, která nám přinesla pouze škodu ve ztrátě ruských trhů, protože někteří natvrdlí politici dosud nepochopili, že Sovětský svaz komunistů skončil v Rusku dřív, než komunismus u nás. Působení Václava Klause ve funkci presidenta lze hodnotit, až na některé nepodstatné úchylky a experimentální teorie, celkem pozitivně.

               Presidentská amnestie

               ale potvrdila, že Václav Klaus se v podstatě nezměnil a zamířil do starých kolejí využívání osobní moci. Zastavit stíhání proti těm, kteří se dopustili hospodářských trestných činů nelze přijmout bez protestů i když se jedná pouze o zlomek těch, kteří by měli být ve skutečnosti za korupci stíháni a postiženi.

               Obvinění presidenta Václava Klause

               z velezrady není nesmyslné pokud budeme posuzovat postoj senátorů, jako jejich osobní hodnocení celé politické dráhy Václava Klause. Není proto žádný důvod k tomu, aby podepsané senátory, či senátní výbor někdo odsuzoval, či urážel, zejména, když jde pouze o morální obvinění Václava Klause, bez jakýchkoliv trestních důsledků. Projednávání obvinění Václava Klause z velezrady v Senátu ČR, bez ohledu na jeho výsledek, je dostatečným podnětem k tomu, aby se Václav Klaus zamyslil nad výsledky své role v české politice.

               Petici na podporu žaloby

               proti Václavu Klausovi podepsalo přes 22 000 občanů a urážku premiéra Nečase, který presidentskou amnestii schválil a podepsal, na adresu 28 senátorů ve formě„ Fůj, hamba jim!“, lze chápat falešně, spíše, jako obhajobu vlastního podpisu předsedy vlády pod presidentskou amnestií. Jakékoliv rozhodnutí senátu nemůže zvrátit skutečnost, že Václav Klaus má svůj podíl na destabilizaci a ztrátě konkurenceschopnosti našeho hospodářství i na výši historicky nejvyššího státního dluhu republiky, ale to se netýká pouze Václava Klause,

                                              ale i hospodářské politiky současné vlády.