Socialistická pohodička …

             Jak se teď říká mezi lidmi, jsou to tam prý všichni parchanti, protože dokázat za 20 let zruinovat ekonomiku země a ještě ji dostat do dluhů, je buď blbost, nebo zlodějna. Za to by se prý měli stydět všichni, co se na tom podíleli ! Měli by prý honem zdrhnout domů, neukazovat se a raději se zahrabat do těch svých financí, co si nakradli. Zkrátka lidi, jsou tak trochu, „od huby“, zejména ti nezaměstnaní, kterých kvapem přibývá ! - Rozhodl jsem tento petit ponechat v úvodu mých článků, týkajících se politiky do sněmovních voleb, aby si všichni voliči ve volbách uvědomili, že není jiná cesta ke změně politiky, než vystavit parlamentním stranám ve volbách jednoznačně stop!  Volme všichni neparlamentní strany ! Tímto způsobem je tam dostaneme! Za čtyři roky, politické strany a politiky, kteří se neosvědčí, znovu nezvolíme ! - Vyčistíme tím politickou scénu. Dosáhneme změny politiky i přes překážky, které současná politická garnitura, klade neparlamentním stranám. Volte pravicové, či levicové neparlamentní strany ! - Důležitá bude skutečnost nevolit současné parlamentní strany ! Tím současné neschopné politiky vyhodíme z jejich pohodlných křesel ! Jinak se změny politiky, nikdy nedočkáme !

            Nelze od toho utéct. Za socialismu to bylo lepší !

Tvrdí to veřejně, nemalá část občanů, obvykle ze starších ročníků. Bohužel, totéž tvrdí učitelům děti a mládež ve školách. Tyto opakující se názory, nelze lacině přecházet. KSČM má stále dost stabilních voličů a místo, aby upadala v zapomnění, tak jí voliči přibývají. Tady neplatí, žádná běžná a neustále opakovaná antikomunistická propaganda týkající se lumpáren KSČ a jejich zločinů v 50 letech. Tady je potřeba vysvětlovat a předkládat hodnocení a porovnání systémů, které by mělo vycházet z reálné argumentace.

            V prvé řadě je nutno upozornit, že tady byl totalitní komunismus,

nikoliv socialismus ! To znamená, že se jednalo o komunisticky deformovaný socialismus, který měl v nekonečné budoucí době přejít do utopické fáze komunismu, kdy nebudou potřeba peníze a každý si vezme zdarma co potřebuje. Tak daleko jsme se, zaplať pán Bůh, nedostali. Těžko si představit i realizaci původního záměru ve vydání, „Manifestu Komunistické strany“, v kterém se uvažovalo o tom, že ženy budou v komunismu pro všechny společné. Sice by to odstranilo problematiku nevěry, ale byl z toho asi pěkný komunistický bordel, včetně uvažované společné výchovy dětí !

Předpokladem pro odborné hodnocení a porovnání

kapitalistického a socialistického systému ze současného hlediska by bylo potřebné, kvalifikovaně odhadnout pravděpodobný vývoj tzv. socialistického systému v průběhu posledních 20 let, v období aplikace mobilních telefonu, internetu a jiné IT techniky apod., např. s využitím určitých charakteristik vývoje  v přetrvávajících komunistických systémech a za předpokladu neexistence železné opony. Prozatím se na to podíváme pouze orientačně.

Ze strany negativ lze kapitalistický systém charakterizovat,

jako bezohlednou rvačku o peníze, majetek, moc a právo, kterou doprovází zlodějna, podvody, úplatky, protekce, prostituce, hazard, lumpárny, zločiny, tunelování a okrádání. Když se k tomu přidá nezaměstnanost a žebrání o práci, tak to nevypadá vůbec dobře. Komu dojdou peníze, toho vyplení exekutor a skončí pod mostem, jako žebrák, či bezdomovec. Pak teprve pozná skutečnou kapitalistickou svobodu a demokracii z druhé strany. Může si říkat co chce, ale stejně mu nikdo nepomůže. Když má smůlu, tak tam pod tím mostem zmrzne. Převládá bezohlednost, každý se stará sám o sebe. K tomu ještě patří skutečnost, že se ta vysněná demokracie dá manipulovat, ohnout, či přišlápnou, samozřejmě ve prospěch těch mocných, kteří jsou u koryt a u moci. Tvrdý boj o životní prostor a obživu. Není to snadný být mladý a mít tyto vyhlídky !

            Ze strany pozitiv nemůžeme pominout nedozírná pozitiva

kapitalistického systému, svobody a demokracie. Volné cestování téměř po celém světě. Možnost získat nejmodernější a nejnovější techniku. Koupit ty nejdražší věci na světě. Mít několik přepychových aut. Koupit si vilu u moře v Americe. Dovolit tu nejvyšší životní úroveň. Můžete si pořídit služku, kuchařku, zahradníka, správce, či společnici a věnovat se jakékoliv zábavě. Nikdo vás nenutí pracovat. Kupujete si co chcete a platíte za co chcete. Zkrátka fantastický svět kapitalistické demokracie a svobody. Televizní pohádka. Přímo sen. Je to nádhera být mladý a mít tento sen před sebou !

            Kapitalismus lze hodnotit jako systém,

který vyvolává v občanech silnou a často bezohlednou snahu po uplatnění a zbohatnutí a nutí je neustále k vyššímu pracovnímu úsilí. Peníze jsou modlou kapitalismu.Ta motivace umožňuje rychlý vývoj úrovně technických a různých spotřebních výrobků a jejich inovací v neustálém koloběhu. Kapitalistickou společnost živí ze svých daní firmy, podnikatelé a živnostníci, kteří se snaží prosadit svými výrobky na trhu a zaměstnanci, kteří musí tvrdě pracovat, aby nepřišli o práci. Z daní firem a občanů, platí systém obvykle bobtnající a často z velké části zbytečnou byrokracii, různé nesmyslné instituce a veškeré sociální potřeby občanů. Pokud příjmy spotřebované v byrokracii a v neproduktivních službách, ale i potřebných službách, spolu s nutnými sociálními výdaji přesáhnou únosnou mez, dochází k ekonomickému úpadku a zadlužení společnosti. To zadlužení nebude samozřejmě platit hospodářsky neschopná mocenská elita, ale všichni občané, kteří za ty dluhy vůbec nemohou.

Mládež by si měla protřít oči a mysl, nesnít sny o bohatství s tím, že by si již od základní školy mohla spočítat, že ta nejbohatší elita činí nejvýše  cca 3 % společnosti a že jejich šance dostat se mezi tuto elitu, je tedy pouze 3 % !  V cca 87 % skončí jako běžní smluvní pracovnici a nezaměstnaní, pokud nedostanou místo v stále přežívající státní byrokracii. Pokud bude na trhu ještě místo a budou mít finanční prostředky, nebo protekci, či velmi dobré schopnosti, tak mohou skončit z cca 10 %, jako podnikatelé, či živnostníci. Ta mládež by si měla uvědomit, že pokud nebude mít mimořádné nadání, znalosti, schopnosti a umět několik cizích jazyků, či nebude perfektně ovládat své řemeslo, zapadne mezi ostatní občany s rizikovým příjmem, závislým většinou na zaměstnavateli.

I ten socialismus měl také svoje výhody a nevýhody.

Za negativa minulého systému lze především považovat komunistickou deformaci socialistického systému, jako kádrování každého občana, nutnost dodržování stranické politiky, pronásledování občanů s odlišnými a nekonformními názory, uplatňování cenzury, kupa udavačů chtěně i nechtěně spolupracujících s STB, právní nadřazenost komunistů nad nestraníky, časté neurvalé chování komunistické policie, nutnost předkládání pracovních i kádrových posudků, nutnost kádrového doporučení ke studiu, stranickou protekci, nepřijímání nestraníků do zaměstnání ve státních institucích, úřadech, bankách a společnostech se zahraničními styky, prosazování průměrnosti, včetně potlačování soukromého podnikání a poskytování různých výhod pro vysoké stranické funkcionáře a stranickou byrokracii. Nelze ani pominout omezování cestování, brzké ranní stávání, nedostatečnou citlivost k životnímu prostředí a existenci protekce, či zvýhodňování. Pro mladé omezená šance na uplatnění individuálních schopností.

Z hlediska socialistů lze za pozitiva socialismu považovat

značnou platovou nivelizaci, vedoucí k rovnosti mezi běžnými občany ve společnosti, společné výrobní prostředky a společný státní majetek. Plnou zaměstnanost pro občany i pro vězně, kteří se podíleli na výstavbě sídlišť a továren. Snahu po zajištění přijatelných životních podmínek pro všechny vrstvy společnosti i jednotlivé občany, včetně sociálního a zdravotního zabezpečení, včetně snahy po zajištění bytových potřeb občanů. Občan se nemusí příliš starat a pokud něco nefunguje k jeho spokojenosti, může nadávat na vládní strukturu, která odpovídá za všechno. Nelze pominout pozitivní vliv pracovní povinnosti, která logicky zásadně snižovala kriminalitu. Z hospodářského hlediska jde o systém snažící se o vysokou soběstačnost, omezující náklady na dovoz a snažící se o rozvoj výrobní základny za účelem vývozu i méně vyspělých výrobků. Za pozitivum lze rovněž považovat budování velkých sídlišť, metra a další infrastruktury, která slouží občanům dodnes. Pro mladé představuje zajištěné pracovní zařazení dle studijních výsledků, ale často s omezeným výběrem.

Socialistický systém můžeme tedy hodnotit, jako systém,

který má sklon k postupné degeneraci z hlediska průměrnosti a zaostávání. Nikdo nemá strach o práci a často se chodí do práce, tak trochu si odpočinout, po náročném víkendu často stráveném na rekreačním chatě. Každý si hledá pracovní místo v kterém nemusí příliš pracovat a kde má o trochu více peněz, než ty ostatní. Přednost mají samozřejmě straníci. Nikdo se nepřetrhne. Téměř žádné mimořádné pracovní vypětí a aktivita. Tam, kde se musí skutečně pracovat, je trvalý nedostatek pracovníků. Pořádně se pracuje pouze na černo, mimo zaměstnání. Ke společnému majetku se občané chovají často dost nešetrně. Každý si ukradne, nebo udělá v práci co potřebuje a stejně to nikde nechybí. Zaběhlá průměrnost a neschopnost, presentující se nedostatkem toaletního papíru přes skutečnost, že ve státě je přebytek velkých  papíren. Pomalý  rozvoj technologií a inovací, jednotvárnost a neměnnost dlouhodobě zaběhlých výrobků. Téměř všichni mají stejný typ WC, stejnou vanu, stejné rozvody, stejné radiátory, stejnou televizi a často téměř stejný nábytek. Zemědělci jsou rovněž v pohodě, odpracují si pracovní hodiny, pak z části jezdí dělat do fabrik, nebo si mohou si dělat na svém a ještě dostanou naturálie.

            Tak a teď se mládeži zamyslete a račte si vybrat, buď tvrdý život a práci s rizikem nezaměstnanosti, ale s možností zbohatnutí v kapitalistickém systému, nebo by jste se raději rozhodli pro

                                                                             socialistickou pohodičku ?