Rozhněvaný a naštvaný Sarkozy a Merkelová!

               Taková drzost, co si to ten řecký premiér socialista Papandreu dovoluje. Copak neví, kdo v EU rozhoduje? Nebo nechápe, že Evropská unie si už na žádnou demokracii a ještě k tomu lidovou nehraje. Jak si může dovolit do toho zatahovat nějakou hloupou demokracii a ještě k tomu občanské referendum?

                Jde o záchranu Řecka,

                nebo jde o záchranu francouzských a německých bank? Je potřeba udržet Řecko v rámci eurozóny a zajistit pro nyní bezcenné řecké dluhopisy bank alespoň 50% jejich hodnoty. Zaplatí to ostatní státy eurozóny z eurovalu a ostatní občané EU prostřednictvím Evropské banky. Jde o to, kdo na tom vydělá. Jisté je, že investoři ohrožených bank a jejich skvěle placený, či obvykle přeplácený personál. Většina občanů EU si bude nadále pouze utahovat opasky.

                Lidové referendum v Řecku,

                týkající  se přijetí druhého záchranného balíčku je zcela oprávněné a řecký premiér Papandreu jedná velmi odpovědně a demokraticky tak, jako správný demokratický politik. Balíček pro Řecko zahrnuje nutnost zpětného odkupu dluhopisů, privatizaci rozhodujících státních podniků a majetků, další úsporná opatření ve všech oblastech, včetně nutného zvýšení daní a snížení mzdových a sociálních výdajů. Souběžně to znamená další zadlužení Řecka u Mezinárodního měnového fondu a u Evropského fondu finanční stability na dlouhá desetiletí. Zda Řecko přistoupí k těmto podmínkám musí rozhodnout především sami občané Řecka. Premiér Papandreu se proto rozhodl riskovat i svůj vládní post.

                Úpadek Řecka není způsoben

                jen nesmyslnou platovou a daňovou politikou předchozí pravicové vlády, či přežíráním, ale logickým hospodářským úpadkem země. Dovoz levnějších výrobků a potravin z EU způsobil vymírání vlastní řecké výroby a to nemohly nahradit ani příjmy z turisticky oblíbené země. Je to důsledek politiky EU, kdy se výroba a mezinárodní obchod záměrně soustředí do ekonomicky silných zemí, které jsou schopné přes svoje mezinárodní řetězce zásobit celý evropský trh. Na to doplácejí všechny finančně slabší státy, ze kterých se stávají konzumenti  a levní dodavatele pro finální výrobu v silných zemích. To se samozřejmě týká i Česka, kde došlo k totální destrukci výrobní základny a k podstatnému úpadku soběstačnosti.

                Řecké referendum

                není pouze o záchranném balíčku, ale návazně o odstoupení z eurozóny, možná i o vystoupení z EU. Jakékoliv rozhodnutí není optimální. V případě vystoupení z EU bude muset Řecko zavést dovozní cla na převažující dovoz a znovu začít budovat vlastní hospodářskou základnu. To by rovněž nebylo bezbolestné, ale další vývoj by zůstal v rukou Řeků.

                Evropská unie

                si musí uvědomit, že nestačí pouze nařizovat finanční stabilitu států EU a udržovat přitom přetrvávající rozdíly v ekonomikách a životní úrovni v jednotlivých státech s tím, že bohatnou nejsilnější státy a rozdíly mezi jednotlivými státy EU stále rostou tak, že dochází k hospodářskému úpadku jednotlivých států. Je potřeba najít shodu, která umožní postupné vyrovnávání hospodářských a ekonomických rozdílů mezi zeměmi EU a zaměřit se na úspěšný hospodářský rozvoj EU v rámci světové konkurence. To předpokládá značné změny v oblasti fiskální politiky, daní a v sociální oblasti. Zasahování do této oblasti a zvyšování závislosti států na rozhodování EU se nejeví v současné době, jako jednoduše průchozí. Státům zatím nezbývá tedy nic jiného, než si hrát na vlastním písečku.

                Současná politika

                a hospodářský vývoj v Česku po šestiletém vládnutí pravice nevykazuje rovněž potřebný rozvoj vlastních hospodářských zdrojů a její snaha po útlumu sociálních výdajů nemůže neustálý růst našeho zadlužení zastavit. Současné hájení pravicových přístupů neřeší potřeby naší ekonomiky, ale spíše naopak. Strnulé obhajování rovné daně, stropů na odvody do sociálního a zdravotního systému, navyšování platů státních zástupců, zrušení daně z dividend akcii, zavádění dalšího důchodového pilíře, či obhajování nesmyslně vysokých platů státních expertů, či státní a politických představitelů je zcela nesmyslné a zůstává skutečností, že pokud by tito experti odešli jinam, bude nám jistě lépe, protože za 21 let toho moc nepředvedli. Pokud nedojde k zásadním politickým změnám, k zajištění pořádku a postihnutí lumpáren, které tady proběhly, či probíhají, můžeme zcela jistě i tady v Česku,

                                                          počítat s řeckými problémy!