Obama, Putin, Asad, Sýrie, válka a smrt

              Válka pokračuje v Sýrii již dost dlouho. Nejhorším zabijákem jsou ostřelovači, kteří mohou zabíjet na vzdálenost několika kilometrů. Stačí si udělat díru v pevné zdi vyššího domu a ostřelovač má přehled nad širokým územím. Zabíjení bez citu a přímého kontaktu. Obrana je téměř nemožná. Často nezbývá, než vybombardovat celý dům i s ostřelovačem. Ale ani tento otřesný způsob války nezaručuje nikomu vítězství.

                Pokud dosud byla válka

                pouze na území Sýrie, kam se hrnou zbraně a dobrovolníci z mnoha zemí, tak šlo o omezený konflikt, skrytý pod občanskou válkou. To co hrozí dnes, je rozšíření konfliktu na mezinárodní úroveň a to i mimo území Sýrie. Požár na Středním východě se může rozšířit mnohem dál, než si současní vojenští stratégové umí představit. V případě vojenského napadení Sýrie není vyloučeno použití chemických zbraní ze strany Sýrie. Logika vojenského zásahu, tedy vybombardování vojenských cílů ze strany USA i Francie a následné obsazení Sýrie pozemními vojsky ze strany dalších zemí vypadá jednoduše, ale pravděpodobná účast Turecka, které je členem NATO, může předpokládat i aktivní zapojení ostatních členů NATO a to se týká i Evropy.

                President USA Barak Obama

                po schůzce zemí G 20 veřejně upozornil presidenta Ruska Vladimíra Putina, že USA jsou nejsilnější vojenskou silou světa a tím zcela jasně naznačil, že nehodlá brát v úvahu stanovisko Ruska při svém rozhodování o útoku na Sýrii, čemuž nemůže bránit ani přítomnost ruských námořních sil v blízkosti břehů Sýrie.

                President Ruska Vladimír Putin

                si nyní musí uvědomit, že Rusko už není žádnou komunistickou velmocí a že už není pro USA žádným podstatným ideologickým, či vojenským protivníkem, ale standardní kapitalistickou zemí, která v podstatě podléhá světovým bankovním a obchodním organizacím, které ovládají politicko-ekonomické kruhy USA. Rusko si musí uvědomit, že přechodem ke kapitalistickému politickému a ekonomickému systému ztratilo bývalý vyhraněný ideologický, či vojenský význam a musí začít chápat svůj současný podstatně omezený mezinárodní vliv.

                Z hlediska zájmů USA

                je v podstatě vedlejší, zda chemické látky použili povstalci, či Asad. Rozhodující je skutečnost, že chemické a biologické zbraně jsou pro USA značným a obtížně kontrolovatelným rizikem, jejichž další vývoj, či použití, může kdykoliv v budoucnosti ohrozit svět a dokonce potencionálně narušit vojenskou hegemonii USA. Nelze se proto divit ostré reakci presidenta Baraka Obamy.

                President Sýrie Bašár Asad

                má ještě šanci, jak odvrátit útok ze strany USA a Francie. Ta šance je rezoluce určená Radě bezpečnosti OSN obsahující prohlášení, že chemický útok u Damašku nebyl proveden vládními silami Sýrie a že se Sýrie rozhodla bezprostředně připojit k zákazu vývoje a použití chemických a biologických zbraní s tím, že současný chemický a biologický arsenál bude do jeho likvidace předán pod dozor inspektorů OSN s omezením, že tato rezoluce Sýrie ztrácí platnost, pokud bude Sýrie vojensky napadena ze strany jiných zemí. V případě tohoto postupu by vojenský útok ze strany USA a Francie ztrácel politické i vojenské opodstatnění.

                 Pokud má ovšem vojenská akce USA

                 jiný strategický význam, nemůže žádná rezoluce změnit předem naplánovaný vývoj událostí. Vyplývá to i ze skutečnosti, že bezprostředně po chemickém útoku bylo pořízeno 13 videí za účelem pořízení důkazů o chemickém útoku, které v podstatě zpochybňují podíl presidenta Asada na chemickém útoku. Je totiž značně pochybné, že by občané, zdravotníci,  nebo vojáci Sýrie, místo poskytování pomoci postiženým občanům vytvářeli dokumenty o chemickém útoku, které by následně poskytli vládě USA pro politické i vojenské argumentační a propagační potřeby. Pokud chemický útok a následná dokumentační videa byly provedeny a zhotoveny stejnou stranou konfliktu v Sýrii, je potřebné nejen hledat autory, ale i

                                                smysl a účel této otřesné události.

Pozn.

John Kerry

nyní následně nabídl Sýrii, jako podmínku odevzdání všech chemických zbraní, ale nezaručil nevměšování USA do občanské války v Sýrii, ani ochranu Sýrie před vpádem cizích armád. Otázkou zůstává, zda občané Sýrie nyní neutíkají ze Sýrie především před povstalci a nově taky před hrozícím útokem USA a Francie. Z druhé strany lze pochybovat, že by president Asad projevil ochotu odstoupit na základě jakýchkoliv mírových jednání z čela Sýrie.