17. listopad ..... a normalizace demokracie

                Mezinárodní den studentů. Mírně studený den. Mezinárodní název studentského svátku, vygumovali studentům z kalendáře novodobí bojovníci za svobodu a demokracii v poslanecké sněmovně i senátu.

                 Přesto se nezapomnělo na rok 1939

                 a premiér Jiří Rusnok v zastoupení presidenta přednesl projev na pietním setkání u Hlávkovy koleje, kde bydlel zastřelený student Jan Opletal a  která slouží studentům dodnes. Nechyběly proslovy dalších představitelů a zejména projev pamětníka, který osobně zažil řádění německé okupační moci, která při zásahu proti studentům 17. listopadu 1939 zavraždila dalších 9 studentských vůdců v Ruzyni a odvlekla přes tisícovku studentů do pracovního lágru v Německu, kde zahynulo dalších několik desítek studentů. Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu znovu připomněl požadavek na vrácení názvu Mezinárodního dne studentstva ke dni 17. listopadu. Část účastníků se následně odebrala k pamětní desce v Žitné ulici. Zavražděných a postřelených hrdinů těch dnů odporu proti Německým okupantům bylo mnohem víc. Je škoda, že si dostatečně nevážíme našich skutečných hrdinů a o těch ostatních popravených, postřelených, nebo umučených, či o osudech jejich rodin, toho dodnes mnoho nevíme.

                Trapně proti tomu vypadalo

                každoroční pokládání zapálených svíček k desce na Národní třídě, k podivnému uctění nezavražděného studenta Šmída, alias důstojníka STB Zifčáka, který byl součástí podvodného divadla, pořádaného ve vzájemné spolupráci mezi částí ústředí KSČ a STB, připraveného za účelem vyprovokování odporu občanů a za účelem následné změny režimu. Místo, toho, aby se na Národní třídě oslavoval úspěch manifestace studentů v roce 1989, který umožnil příchod svobody a demokracie, pokládají se svíčky na počest vychytralosti STB. Nebo, snad není na Národní třídě co slavit?

                K pochybné pietě na Národní třídě

                přispěly i osobní urážky politiků, kteří pokládali svíčky pod desku na Národní třídě. Nechyběl průvod Dělnické mládeže sociální spravedlnosti, vedené Vandasem, ani odpor Iniciativy Ne rasismu. Policie měla co dělat, aby zabránila vzájemným střetům. Místo velkolepé oslavy příchodu demokracie a svobody, zloba a nenávist. Tahle společnost není nemocná, jak si myslí Václav Klaus, ale naštvaná na Klausem slibovaného ekonomického tygra Evropy, na zlodějskou privatizaci i na jeho podíl při rozdělení republiky.

                Novodobá 24-letá normalizace se svobodou a demokracií

                se vůbec nepovedla. Státní hospodářský, ekonomický a výrobní monopol se rozpadl, rozkradl a rozprodal. Zisky z toho měli komunistické, STB-ácké špičky, či jiní zloději, kteří měli potřebné znalosti a informace. K tomu ještě zahraniční investoři, kteří kupovali, či likvidovali potencionální konkurenci. Občané ztratili jistotu zaměstnání, životní i sociální jistoty. K tomu na ně ještě politici nahnali exekutory.

                Sliby Václava Havla skončily mezi odpadky

                a společnost ovládly mafie, jak v politice, hospodářství, tak ve i státním sektoru, kde se vzájemně přeplácely a přeplácejí. Pochopil to nakonec i sám Havel. Nesmyslné a neoprávněné restituce pomalu pohřbily i dekrety presidenta Dr. Edvarda Beneše a ústavní soud, přes splnění mezinárodních náhrad za znárodnění ještě za komunismu, tomu přikyvuje, místo toho, aby obnovu poválečných procesů jednoznačně zarazil a potvrdil platnost poválečných rozsudků našich soudů, kdy soudy měly k dispozici množství živých důkazů a svědků. Špiníme svoji minulost, jako hlupáci. Zlodějna skrytá za antikomunismus pokračuje, stejně jako zlodějské církevní restituce.

                Brusel zakazuje státní podporu

                podnikům, ve prospěch již existujících silných západních monopolů a firem. To likviduje možnost vzniku nové konkurence v ostatních zemích EU. Česko se stává upadajícím zaostalým spotřebitelem západních monopolů a firem, nikoliv výrobcem a producentem. Většina silnějších firem byla odprodána zahraničním vlastníkům a zisky plynou převážně za hranice. Tu situaci nemůže nahradit náš slabý živnostenský, ani podnikatelský sektor, či hloupé Sobotkovy fiskální pokladny pro maloobchod, které budou dusit maloobchodní podnikání, ve prospěch velkých supermarketů a hypermarketů. Roste nezaměstnanost a dluhy republiky přesáhly neuvěřitelně přes bilion a půl korun. Naši děti budou otroci našich dluhů. Mizerná budoucnost. Ještě, že to naši studenti, pod antikomunistickou politickou masáží současného režimu, dosud nepochopili. To nebudou platit ti chudí, ale především střední vrstvy občanů i naši živnostníci a podnikatelé.

                Máme co oslavovat a nad čím jásat?

                Sobotka se žene do sítí klerikální KDU-ČSL a z odložení, či předělání církevních restitucí nebude tedy téměř nic, pouze další nesplněné sliby voličům ČSSD. Prokázaní původu majetku se nebude dle ČSSD týkat šmejdů, kteří si už nahrabali velký nezdaněný majetek od roku 1990. Kolik takových zlodějských šmejdů má rozhodující vliv v ČSSD, je otázkou, ale asi jich je tam dost, protože se bojí dodatečného zdanění. Hnutí ANO se zatím nikam nežene a trvá na úsporách ve státní a veřejné správě, což je správná cesta a měla by se týkat i přeplacených protekčních postů, odměn i zlatých padáků. Neschopnost politiků ČSSD a ANO, zabývat se a odložit nedostatečně připravený Občanský zákoník, který nás vrací zpět do staré historie, svědčí o tom, že ho politici ani nečetli a o dostatečném seznámení občanů s jeho důsledky, ani nemluvě. I když nás to neochrání před různými manipulacemi, Tomio Okamura nabízí vládě podporu s písemnou zárukou, za ničím neomezený zákon o referendu občanů, který nám vrací  dosažitelnou záruku skutečné demokracie a který rovněž předpokládá naše ústava, kdy konečnou a rozhodující moc má vůle lidu, o kterou nás občany dosavadní politici v rozporu s demokratickými principy a svými sliby,

                                                 již přes 24 let zpupně okrádají!