Tak jsme si pěkně popovídali, aneb otevřené dveře migrantům necháme.

Na PS je vždy tak krásný pohled. Tolik inteligentních lidí vede krásnou inteligentní debatu na jejímž konci je plán, jak mne udělat šťastným a spokojeným. Nevím jak kdo, ale já mám pocit, jakoby ten konec včera chyběl.

Asi bych tu první větu měl upravit. .....na konci je plán, jak pro mne vytvořit prostředí, ve kterém se mohu učinit šťastným a spokojeným. Následuje ukončení debaty a uvedení plánu do praxe. Ovšem po shlédnutí včerejší mimořádné schůze mám pocit, že se plán nevytvořil a tudíž ani není co uvádět v praxi.

Je pravda, že jsem občas musel odběhnout od monitoru, ale co jsem slyšel bylo pouze krásné povídání o aktuálním stavu a o příčinách. Nádherně nám politici vysvětlili, jak problém vznikl a co se nyní děje. Také nám krásně vysvětlili, jak nefunguje to, co by fungovat mělo. Už jsem ale neslyšel, co se tedy bude dělat a jak se problém bude řešit.

A naprosto nejkrásnější byl závěr, kdy mimořádnou schůzi ukončili, aniž by se tedy dopracovali k řešení. Možná spěchali na pivo, nebo do pohodlí domácího gauče. Ve finále tedy asi trochu zbytečná schůze. 

Pohádka

Na naší planetě je krásné klidné moře s klidnou a hřejivou vodou. Ve vodě se koupou obyvatelé, a užívají si příjemnou vodu. Hned vedle je jiné moře plné žraloků, ve kterém někdo silně rozbouří vodu a ta si najde cestu do prvního moře. Vytvoří se průplav. Koupající obyvatelé si povídají o tom, jak se voda rozbouřila, jak se vytvořil průplav a jak nyní proudí žraloci do jejich moře. Ale v klidu si šlapou vodu dál. Jeden mluví o tom, že tu žraloky nechce. Druhý mluví o tom, jak se voda rozbouřila a třetí o tom, že žralokům musíme pomoci, protože v jejich moři je voda rozbouřená. Jsou tam velké vlny a strašně silné proudy, které dokáží žraloka zabít. A poslední mluví o tom, jak jsou ostatní neschopni zavřít průplav. A tak si v klidu šlapou vodu a okolo nich už plavou hladoví žraloci. Také je velice vtipné, když jeden plavec prohlásí, že strach je špatný rádce. Možná proto, že už je stářím unavený a kdyby ostatní začali ze strachu plavat pryč od žraloků, tak by jim asi nestačil. 

Jiný plavec přijde s nápadem, že se žraloci rozmístí do různých častí moře. 4 pošleme na sever, 3 na jich a 2 si necháme uprostřed. Všichni plavci uprostřed moře jsou ale zásadně proti. "My si chceme vybrat, kolik a kteří žraloci budou u nás!!!" Křičí strašně hlasitě. Ovšem v klidu si šlapou vodu dál. Ještě se tedy plavci shodli na tom, že nebudou dělat v moři přepážky a ploty, aby žraloci nemohli z jedné části moře do druhé.

A pokud nebudou sežráni, tak si šlapou vodu dodnes. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Dál jsme se totiž zatím nedostali.

Přesně tak mi připadala včerejší mimořádná schůze. Také rád trávím v práci mimořádné schůze, které nic neřeší a je to pouze popovídání si.

Kvóty

Tady se furt křičí o kvótách, ale mám pocit, jakoby si nikdo neuvědomoval, že už dávno o kvóty nejde. Uprchlíci už jsou tady. Už jsou uvnitř Schengenu a proudí další a další. EU řekne kvóty a my řekneme ne. EU řekne povinně a my sklopíme zrak a přijmeme je. Nebo EU řekne, tak si je vezměte dobrovolně a naši nej poslanci je přijmou dobrovolně. A nebo se uprchlíci stanou členy jiné země a pak si prostě přijdou přes volné hranice. Už jsou tady a zabránit jejich příchodu lze pouze vrácením zpět, nebo zavřením hranice. Nebo se pletu?

Proč se bránit

Ještě se vrátím k úvodu. ".....na konci je plán, jak pro mne vytvořit prostředí, ve kterém se mohu učinit šťastným a spokojeným." Proč se vlastně bránit? Vždyť není před čím. Proč mít vlastně strach? Vždyť není z čeho. Hned vysvětlím.

Každý systém pro mne vytvořil prostředí, ve které jsem se mohl učinit šťastným a spokojeným. Stačilo pouze systém přijmout.

1942 - Stačilo zvednout ruku, zakřičet něco na "H" a hned jsem měl šťastný a spokojený život.

Je pravda, že ten systém zničil hodně lidí, kteří se blbě narodili. To byla bohužel hodně blbá pravda na tom systému. Také zničil hodně lidí "nepřizpůsobivých".

1972 - Stačilo když jsem byl vděčný za to, že moje pole jsem předal společnosti a chválil jsem vedení za to jak pečují o dělnickou třídu. Oslavovat vedení a hlásat jak je skvělý. A hned jsem měl spokojený a Šťastný život. 

Je pravda, že ten systém zničil hodně lidí, kteří se blbě narodili. To byla bohužel hodně blbá pravda na tom systému. Také zničil hodně lidí "nepřizpůsobivých".

2002 - Stačilo být schopný a pracovitý  a hned jsem měl šťastný a spokojený život.

Je pravda, že ten systém zničil hodně lidí, kteří se blbě narodili. To byla bohužel hodně blbá pravda na tom systému. Tady ale vidím menší změnu, protože "nepřizpůsobivý" se v tomto systému také naučili dosáhnout štěstí a spokojenosti. Dost často ale splňují první požadavek a to ten, že jsou schopní.

2050 - Bude stačit se 5* za den pomodlit, nejíst vepřový a nepít alkohol a hned vám systém umožní dosáhnout štěstí a spokojenosti. Takže se vlastně není čeho bát.

Je pravda, že tento systém zničí hodně lidí, kteří se blbě narodí. To bude bohužel hodně blbá pravda na tom systému. Také zničí hodně lidí "nepřizpůsobivých". Vlastně jsou místa v EU (části, čtvrtě), kde to již platí.

A znova na začátek

" .....na konci je plán, jak pro mne vytvořit prostředí, ve kterém se mohu učinit šťastným a spokojeným." Ve skutečnosti je to naprostá iluze. Ti lidé, kteří jsou ve vedení se ve skutečnosti nesnaží vytvořit ideální prostředí pro mne. Dělají vše pro to, aby dosáhli vlastního štěstí a spokojenosti. Tito lidé ve vedení ovšem k tomu potřebují nás poddané. Takže tvorba těchto systémů slouží pouze k tomu, abychom mi jim dovolili dosáhnout jejich spokojenosti a štěstí. Občas na to zapomenou, že nás potřebují a potom dochází ke změně systému, nebo vedení. A přesně to jsme mohli včera vidět.Okamžik, kdy hospodu, nebo pohodlí gauče vymění za řešení problému.