Kdo vydělá na důchodové reformě?

V době, kdy důchodový účet vykazuje nedostatek financí, nebo je zřejmé, že tento nedostatek nastane, je samozřejmostí provést důchodovou reformu, tak, aby se tato situace zachránila. Na takové reformě by měl vydělat stát i každý (budoucí) důchodce.  Ovšem splní naše reforma tyto požadavky? Je to jenom krok do tmy, nebo je účelem vydělat peníze pouze pár vyvoleným?

Zřejmě to asi není příliš aktuální článek, protože události posledních dní lákají oko čtenáře na jiná témata, ale až tak zase neaktuální to není, protože se velice rychle blíží rok 2013, kdy všichni budeme nuceni udělat rozhodnutí. Nicméně dnes jsem opět věnoval myšlenky této otázce a popravdě tomu absolutně nerozumím. Zavedli nám druhý pilíř a já při studování této situace nevidím absolutně žádný význam v tomto řešení financování důchodů.

 Pokud důchody spravuje  pouze stát, tak riziko pro důchodce představuje pouze bankrot státu, nebo nedostatek financí ve státní kase. Jestliže se do toho zapojí i soukromý sektor, tak má důchodce o jedno riziko navíc. Ano, dalo by se říci, že když selže soukromý sektor, tak to důchodce nevrhne na absolutní dno a pokud selže stát, tak důchodce aspoň trošičku zachrání druhý a třetí pilíř. To mi připadá jako absolutní hloupost.

V prvním případě vidím, že stát vydělá, ale za cenu odhození svých rodičů do příkopu. Bude vyplácet méně, důchodce přijde o peníze z druhého a třetího pilíře a tak se dostane do stavu chudoby. 

Ve druhý případ si myslím, že je to absolutní nesmysl. Pokud v soukromém sektoru budou zahraniční firmy, tak z vlastní zkušenosti vím, že si své finance přetahují do svého státu a nelze čekat, že budou mít sebemenší potřebu, nebo touhu pomoci ČR. Pokud se bude jednat o České firmy, tak myslím, že je bankrot státu zasáhne natolik, že samy padnou.

 Další věc, která mě zaráží je vývoj peněz, inflace atd. Moje matka zažila absolutní znehodnocení peněz díky r. 1989. Kdyby si tenkrát spořila na důchod, dnes by byla naprosto ve stejné situaci jako je nyní. Moje babička nejen že zažila měnovou reformu r. 1953, ale na sklonek života také poznala dnešní režim. Absolutně stejná situace. Mohla by spořit na důchod kolik by chtěla a stejně by neměla nic víc, než co poskytl stát. Prababička? měnová reforma v r. 1945 a 1953. Praprababička? Měnová reforma v r. 1919 a 1945. A to nemluvím o samotné inflaci.

Proč bych si měl myslet, že moje generace potvrdí výjimku a že já o své úspory nepřijdu???

 Poslední důležitá věc. Vývoj za 20 let v naší republice ukázal, že svěřit peníze soukromému sektoru je stejné jako nechat auto na parkovišti odemčené. Kdo ručí za moje peníce? Stát, který zavedl druhý pilíř, protože nemá na důchody? Copak bude mít na náhradu ukradených peněz? Jestli jsou mé úvahy správné, tak jakékoliv spoření skončí znehodnocení peněz, nebo jejich ztrátou. 

Vracím se tedy k původní otázce. Kdo na takové reformě vydělá. Stát? Za cenu odhození důchodců do příkopu? Snažil jsem se o tom přečíst hodně, ale vše co nacházím, jsou články popisující občana a důchodce. Nenašel jsem jediný článek, který vysvětlí, jak to pomůže státu a co tím získá.

Co mi zbývá? Prostě odkázat se pouze na stát a doufat, že jednou budou vládnout lidé, kteří otázku důchodů dokáží vyřešit. Po napsání této věty se mi okamžitě vybaví výroky, které pořád dokola opakují, že v demokracii si lidé musí uvědomit zodpovědnost za svoje vlastní životy. Nikdo za ně  nebude nic dělat, nikdo je nebude zachraňovat a pouze oni sami jsou strůjci svého štěstí. To je další věc, kterou ne zcela chápu. Podle této myšleny je stát absolutně na nic.  Zaplatím si místo policie vlastní ostrahu, zaplatím si vlastní odvoz popelnic, vlastní učitelku pro své děti, soukromého doktora atd. atd. Myslím, že historie ukázala, že tudy cesta nevede.

 Ano potřebujeme stát, který se postará o určité služby a důchody dle mého názoru patří mezi ně.

 Poslední věc, která se vymyká mému rozumu je samotné řešení problému. Já totiž nechápu, kde je problém.

Vycházím z primitivního hlediska. Z naprosto průměrného platu, který je ovšem plně legální, odvedu cca 8000.- (společně s zaměstnavatelem) na sociální. Za mých 40 let práce to bohatě vystačí na 25 let solidního důchodu. Je naprosto logické, že když budou mít dva lidé 2 děti, tak nemůže nastat problém.

Když dva lidé budou mít 3 děti, tak to je zvětšení populace a je logické, že zvětšování populace jednou musí skončit. Ovšem pokud se udrží stav populace, tak není problém. Jestliže 2 lidé budou mít jedno dítě, je to snižování populace a nastane problém. To se zřejmě stalo.

 Výsledek je naprosto jednoduchý. Vrátím se k větě, že v demokracii si člověk musí uvědomit zodpovědnost. V mé situaci to znamená jediné. Spolu se ženou musíme mít dvě děti. Ovšem zde opět nastávají povinnosti státu.

1. Stát mi zaprvé musí poskytnou prostor, abych mohl mít dvě děti a uživil je. To samozřejmě znamená pracovní trh za přiměřený plat. Lidé musí cítit životní jistoty, aby se nebáli mít dvě děti a aby se nebáli toho, jestli je uživí nebo ne. Historie ukázala, že porodnost dosti souvisí s životní úrovní ve státu. 

2. Následně mi stát musí zajistit zdravý mých dětí, vzdělání a následně jejich pracovní uplatnění. Pokud tuto svou povinnost nesplní, tak pravděpodobně moje děti budou vydělávat na anglické, nebo německé  důchodce. Myslím, že v tomto stát tvrdě selhává. Nebo si skutečně tohle vše máme platit sami. Opět se dostanu do situace, že si nanejvýš pořídím jedno dítě, protože při všech takových poplatcích 2 děti neuživím.

3. Moje vlastní zodpovědnost je vychovat slušné lidi. To si asi málo kdo uvědomuje, ale pokud budu krást, podvádět stát, hrabat si na svém písečku, brát úplatky atd., tak moje děti mě na stáří nechají v tom příkopu.!!! Takové děti budou dělat přesně to samé. Budou okrádat stát o daně, budou sobci a nejen že na sociální nedají nic, nebo minimum, ale navíc mě jako starého nepotřebného odhodí.

4. Ta nejdůležitější povinnost státu, je zajistit, aby lidé byli zaměstnáváni legálně a aby byli legálně odváděny platby sociálního.

Nechápu, proč při debatách o reformě jsem nikdy neslyšel ani jeden z těchto bodů. Proč?

Možná je moje uvažování naprosto špatné. Pokud tomu tak je, tak ocením, když mě někdo vyvede z omylu. Není náhodou lepší, když místo ukládání např. částky 2000,- do druhého, nebo třetího použiji tyto peníze pro své děti, které mi to v důchodu vrátí???