Když jsem na začátku nového tisíciletí posedával ve školních lavicích, chlemtal instantní kafe z automatu a křepčil na halových techno parties, strašák státních maturit přišel poprvé na přetřes. „Čeština nebude nikterak jednoduchá,“ slibovali nám, „… a zkouška z matematiky bude povinná,“ hrozili. Jako student jsem tehdy vyhlídky na skládání maturitních zkoušek hned dvakrát, s přijímačkami na vysokou jako pomyslnou třešničkou na dortu, nenesl nijak libě.
Problém mne však minul o dobrých šest let a já přičiněním osudu mezitím přešel na druhou stranu barikády - stal se ze mne spoluvlastník společnosti zaměřené na mimoškolní vzdělávání, s cílem dělat věci jinak a dokazovat studentům, že proces vzdělávání může být příjemný, zajímavý a užitečný. V momentě, kdy ministr Dobeš na vládě vyjednal, aby dala projektu zelenou, se z něj pro mne opět stalo téma vysoce důležité.
Máme necelých 7 měsíců na to, abychom co nejlépe připravili první generaci studentů k jejich úspěšnému složení. Studentů, kteří se o rozhodnutí, že státní maturity budou dělat, dozvěděli takřka ze dne na den. Studentů, jejichž školy nebyly dostatečně kompetentní k tomu, aby je připravili na testový systém, který se od školských osnov a kurikul v mnohém odlišuje.
Generálka státních maturit vyšla daňové poplatníky na sympatických 350 milionů. Celá třetina studentů neuspěla. Tento fakt vnímám jako problematický a kladu si následující otázku. Budou školy, svázané svými rigidními osnovami, neproškoleným personálem, velmi krátkým časem a oprávněně negativním přístupem k celému konceptu, schopny během následujících sedmi měsíců dovést studenty k jejich úspěšnému složení? Obávám se, že v mnoha případech ne.
S kolegy ve firmě a několika našimi studenty jsme pečlivě studovali vzorové testy a zjistili jsme, že velký problém je na spadnutí. Testy z angličtiny jsou, zejména ve své těžší obdobě (úroveň B2, odpovídající ESOL certifikátu FCE) pro průměrného českého středoškoláka, který nikdy nenavštěvoval mimoškolní kurzy, tvrdým oříškem. Úroveň ZŠ a SŠ učitelů jazyků je totiž otřesná – aby taky ne – když si v jazykových školách přijdou na více než dvojnásobek – zůstávají pak jen lidé, kteří jsou skuteční „srdcaři“ anebo ti, kteří by se z důvodů chabých znalostí a schopností, prostě neuplatnili.
Před studenty (a subsekventně i námi, jakožto vzdělávací společností) stojí velká výzva. Mým názorem je, že státní maturity jsou jako koncept dobré, realizace však nebyla dostatečně zvládnutá a načasování je velmi nešťastné. Nemá však smysl plakat nad rozlitým mlékem. Státní maturity přicházejí, je načase zasunout zásobníky a vyrazit do boje ;-)
