Češi rádi zobecňují. Češi rádi kritizují. Češi rádi závidí. Soukromé vysoké školy mají v České Republice nevalnou pověst, lidé si je spojují s tituly výměnou za školné, nevalnou kvalitou výuky, neschopnými lektory a hloupými studenty. Mnozí kritici, ač sami vysokoškolské studium neabsolvovali, po švejkovsku remcají a kibicují nad jejich absolventy. Následujícím článkem bych se chtěl vůči těmto řečičkám důsledně vymezit a popovídat vám o své vlastní zkušeností se soukromou vysokou školou a o tom, jak studium na ní změnilo mé nahlížení na svět.
Škola, kterou jsem vystudoval, se jmenuje NEWTON College, a nabízí studijní obory v oblasti managementu. Když jsem, před nějakými pěti lety, poprvé zavítal na webovou prezentaci této školy, zaujalo mne inzerované propojení výuky s praxí a skutečnost, že na škole nevyučují pouze docenti, profesoři - teoretici, ale rovněž lidé s menším počtem titulů před a za jménem, zato však oplývající dlouholetými zkušenostmi ve vrcholovém řízení společností, managementu lidských zdrojů či oblasti korporátního vzdělávání. Po absolvování Dne Otevřených dveří jsem niterně cítil, že to je ta ŠKOLA, kterou chci opravdu studovat – spousta lidí v mém okolí, včetně mých rodičů, však tehdy byla na pochybách. Předsudky a předpojetí… Rozhodnutí jsem však prosadil a považuji je za jedno z nejlepších, které jsem ve svém dosavadním životě učinil.
Již téměř půl roku jsem spoluvlastníkem a jednatelem společnosti AVIETE, poskytující vzdělávací a znalostní služby zaměřené jednak na vietnamskou komunitu, v oblasti vzdělávání však i na českou veřejnost. S vizí jsem přišel po své první návštěvě Vietnamu někdy v polovině roku 2008. Jsem přesvědčen, že mé studium na NEWTON College hrálo při transformaci této ideje do podoby reálné společnosti, značnou roli.
Během studia jsem poznal spoustu úžasných lektorů, samozřejmě i pár magorů, kteří však naštěstí byli záhy odejiti. Studium mi dalo základní penzum teoretických dovedností. Řekl bych, že oproti ekonomickým fakultám veřejných škol o čtvrtinu menší. Méně čísel, vzorečků, naučených postupů a formulek, méně teoretických definic podnikových procesů…
Na rozdíl od svých kolegů z jiných škol nemám jednotlivé manažerské techniky a analýzy nabiflované nazpaměť a nesypu je z rukávu ve 3 ráno po divoké party, mám však vyvinutější cit pro to, kdy a jak je aplikovat a jestli je vůbec potřeba je skutečně použít. Zatímco moji kolegové drtili vzorečky a připravovali se na těžkou písemnou zkoušku, já procházel výcviky komunikačních a prezentačních dovedností a systemického coachování. Zatímco kolegové zabředávali do jednotlivých proudů v dějinách ekonomických teorií, já se učil aplikovat Sókratovskou filozofii do kontextu manažerské praxe na konkrétních příkladech.
Díky tomu jsem nabral dostatek sebevědomí, abych se do podnikání vůbec pustil. Rovněž jsem se naučil, že vše je o lidech a bez dobré party nemůže žádná společnost udržitelně fungovat. Od začátku jsem se proto snažil obklopit týmem lidí, kteří byli k úspěšné realizace nezbytní. A v neposlední řadě, získal jsem dostatek kuráže a know-how k tomu, abych vyjednal deal silného investora. Většinou je to trošku komplikovanější a delší proces, než můžete vidět ve Dnu D. Zvlášt když nejde jen o prachy, ale cílíte i na networking a potenciál synergických efektů.
Závěrem bych chtěl extra poděkovat několika lektorům, jejichž přednášky, semináře, ale i osobní pokecy mimo VŠ kurikulum, pro mne znamenaly opravdu hodně a na které rozhodně nikdy nezapomenu ;-)
Hall of fame:
Ing. Milan Bobek, MSc. – Filozofie pro manažery a Efektivní práce s lidmi
Mgr. Petr Žák – Management I, II, Praktické manažerské techniky
Ing. Bohumil Ullman, CSc. – Projektový management
Ing. David Průdek, MBA – Strategický management
doc. PhDr. Karel Pavlica, Ph.D. – Psychologie pro manažery, Interkulturní management
PaeDr. PhDr. Eva Pindešová & Mgr. Ing. Vratislav Pokorný – Psychologie pro manažery, Komunikace
Mnohé jste mi ukázali, mnohému jste mne naučili, k mnohému jste mne inspirovali a k mnohému jste mne nakopli .... z celého srdce Vám za to děkuji!
