blaze. V neděli jsem se vrátil z Chorvatska do reality všedního dne v Česku. A musím konstatovat, že jsem rád, že jsem měl možnost věnovat se přírodním krásám jadranského pobřeží, a nemusel myslet na to, co předvádí pětikolka.
Ano, v Česku je draho a v Chorvatsku pro nás Čechy ještě dráž. Nicméně kdo miluje Jadran a Chorvatsko ten peníze asi neřeší. Tedy alespoň ten, kdo si to vůbec v dnešní době může dovolit vycestovat na zahraniční dovolenou. Skutečnost je taková, že dovolená v Chorvatsku je dovolenou hodně luxusní a vůbec ne levná záležitost.
Naštěstí jsme měli zaplacenou polopenzi v hotelu, ale kdyby se rodina se dvěma dětmi rozhodla bydlet v nějakém apartmánu a stravovat se po restauracích, tak by to byla pěkná pálka. Nemluvě o cenách za projetý benzín či naftu a dálniční poplatky. Ať tak či onak rodin s dětmi bylo na plážích hodně. Hodně seniorů a rodiny s malými dětmi. A to ještě nenastala hlavní sezóna.
Vrátili jsme se tedy domů a máme na co vzpomínat. Byl to krásný týden i když voda mohla být trochu teplejší, ale plavat se v tom dalo. Kamarád říká, že ideální teplota na plavání je 17 stupňů. Tak to měl Jadran v Drveniku v sobotu 11. června ráno, když jsem do něho poprvé vlezl... Pak už to šlo nahoru podobně jako ceny zmrzliny. Když jsme tam přijeli, tak se kopeček zmrzliny dal koupit za 8 kun, ale v době odjezdu už byla všude jednotná cena 12 kun. Já ale dával přednost pivu a tam byly ceny stabilní celý týden. Velké, točené Karlovačko a Ožujsko za 20 kun a v supermarketu plechovky za poloviční cenu.
Mám kamaráda, se kterým se občas politicky neshodnu a který nesdílel před volbami můj názor, že si nemyslím, že až skončí Babiš a bude nová vláda, že se reálně něco změní k lepšímu. Že jsem měl pravdu mne ale vůbec netěší. A že je to dokonce horší než jsem čekal, tak to mne přímo štve. Bohužel s tím nic nenadělám. A vymlouvat se pořád na Babiše a na válku na Ukrajině to mohlo fungovat jenom nějaký čas. Teď už jde ale opravdu do tuhého.
Prakticky všechen plyn, na kterém jsme existenčně závislí, je plyn ruský, který s velkou přirážkou kupujeme z Německa, což je podle mne velké pokrytectví. Současná vláda dělá z lidí blbce podobně jako to dělali komunisté. Nikdy jsem si nemyslel, že tohle budu muset napsat, ale realita je taková, že před listopadem 1989 jsme byli v základních potravinách soběstační. Bohužel nejenom současná ale i ta minulá nám lžou o dostatku potravin. Bývalý prezident Agrární komory Jendejsek tvrdí něco jiného:
– zeleniny pěstujeme cca 25–27 % domácí spotřeby
– ovoce pěstujeme cca 30–33 % domácí spotřeby
– brambor vypěstujeme cca 60 % domácí spotřeby
– vepřového vyprodukujeme cca 35 % domácí spotřeby
– drůbežího vyprodukujeme cca 57 % domácí spotřeby
– vajec vyprodukujeme cca 54 % domácí spotřeby
Z Chorvatska jsme si přivezli 3 litry kvalitního olivového oleje, který nás vyšel cca jen o trochu dráž než kolik teď u nás stojí olej řepkový. Co k tomu dodat? Nevím. Nějak bylo, nějak bude
