Předně bych chtěl poděkovat všem, kteří mi napsali své vlastní zkušenosti, ale i těm, kteří mi popřáli ať to dobře dopadne. Slíbil jsem, že napíši své dojmy a pocity jak jen to bude možné. Nestydím se napsat, že jsem měl strach
K ambulantní operaci jsem se měl dostavit na příjmovou ambulanci v pátek v 7:00. Hodil mne tam kamarád a byl jsem tam už v 6:45. Potřeboval jsem si odskočit na WC pro příchozí pacienty, ale bylo zamčeno. Tak jsem se vnutil na jinou toaletu na lůžkové oddělení. Pisoáry tam neměli a tak jsem musel do kabinky. Když jsem tam vlezl, zůstala mi klika v ruce, a když jsem zvedal poklop od mísy, tak mi zůstal v ruce. Co vám budu povídat. Hlavou se mi začaly honit všelijaké myšlenky ...
Když mi sestřička v příjmové ambulanci změřila tlak, měl jsem prý 190 na 140. Neřekl jsem jí, co se mi honilo hlavou. Jenom jsem poznamenal, že to asi bude "syndrom bílého pláště". Dostal jsem prášek na zklidnění, ale moc to nepomohlo. Horní tlak se snížil na 170 (spodní nevím). Po druhé tabletce jsem se dostal na 160. Mezitím probíhalo rozkapávání očí. Sice nevím, proč mi to sestra kapala do obou očí, ale budiž. Dělala to všem. Bylo nás tam pět. Dva muži a tři ženy. Já byl zatím nejmladší. Hlavou se mi honily myšlenky, že mne kvůli tomu tlaku na operaci nevezmou, nicméně odvedli mne na pánský pokoj, kde už už ležel muž o 10 let mladší než já. Dali jsme řeč a nestačil jsem se divit co všechno už má za sebou. Dokonce utekl hrobníkovi z lopaty v souvislosti s covidem, když skončil až na JIPce. Možná i proto, že kromě jiných nemocí měl a má cukrovku. Na očním odděleni byl ale hospitalizován kvůli zelenému zákalu a dalším potížím s tím spojenými.
Nakonec jsem se dočkal a zaznělo mé jméno. V nemocniční košili a v bílých ponožkách jsem se přesunul na operační sál, kde se mi představila operáterka. Nemohl jsem si nevzpomenout, že když jsme plánovali termín operace, bylo mi řečeno, že mne bude operovat primář MUDr. Rezek nebo někdo jiný. A šlo se na věc.
Operace katarakty proběhla aplikací systému ZEPTO. Sestry mne položily na operační stůl a přikryly nějakou rouškou pod kterou byl vháněn kyslík, aby se mi lépe dýchalo. Pak mi nalepily na víčka průhlednou fólii, kterou pak prostřihly a vložily tam nějaký rozvěrač, který umožňuje bezproblémový přístup k operovanému oku. Pak mi namířily do oka světlo mikroskopu a začala samotná operace, která trvala cca 15 minut.
Po operaci jsem se oblékl a zašel za sestrou, která mi napsala číslo účtu, kam mám poslat částku 4.500,- Kč, s tím že na kontrolu mám přijít v sobotu ráno v 9:00. A pak jsem vyrazil na cestu domů.
Poobědval jsem doma. Cítil jsem se trošku unaven a tak jsem v křesle v obýváku na chvíli zavřel obě oči. A stalo se, co se mi normálně nestává. Usnul jsem tvrdě a když jsem se probudil, dostal jsem chuť na kávu. Jenže jsem si vzpomněl na ten svůj ranní vysoký tlak a došel si pro tlakoměr TENSOVAL duo control. Měřil jsem se 6x. 3x na levé a 3x na pravé ruce. Nejvyšší naměřená hodnota byla 124/92 a nejnižší 101/84. Tak nevím. Že bych měl fakt před tou operací tak velký strach?
Vypadá to, že mé obavy byly oprávněné. Dnes dopoledne jsem byl na kontrole a když mi sundali obvaz z levého oka zjistil jsem, že se nic nezměnilo. Sestra mne vzala do ambulance, abych tam přečetl nějaká písmena, ale já jsem opět neviděl ani sestru natož nějakou tabuli s písmeny. Tak mi ty oči paní doktorka zkontrolovala a oproti předchozímu předoperačnímu vyšetření navíc i ultrazvukem. No a tam se ukázalo, že kromě pooperační krevní sraženiny mám navíc odchlíplou sítnici... Zda-li se jedná o nepovedenou operaci nebo jestli ten problém je vážnější než šedý zákal, nedokáži posoudit. I když si myslím, že na to měli přijít už v rámci předoperačního vyšetření a diagnostiky problému. Když si to vyšetření vybavuji zpětně, tak ten mladičký doktor ,co mi ty oči zkoumal, měl jedinou starost. Jak stihnout v jídelně oběd...
Je slabou útěchou, že mi bylo řečeno, že mi peníze za zákrok vrátí, ale já jsem očekával uzdravení. A to se nestalo. Ani ve snu by mne nenapadlo, že tento blog na téma "šedý zákal" bude mít ještě pokračovaní. V pondělí ráno v 8:00 se totiž mám dostavit na další vyšetření do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde se má stanovit přesná diagnóza a postup co se mnou bude dál.
Nezbývá než doufat, že když tam uzdravili Zemana, tak že se jim to povede i se mnou. Uvidíme. Nebo ne?
To be continued...
