Já vám lidi nevím. Neděje se to jen v Severní Koreji, v Číně a v Rusku, ale děje se to všude. Teď už i u nás. Nějaký úředník rozhodl, které weby jsou ty dezinformační. Nenastal už čas na zřízení Ministerstva Pravdy nebo
si vystačíme s Ministerstvem vnitra?
Impulsem pro dnešní zamyšlení pro mne byl včerejší facebookový příspěvek pana Františka Matějky. který je v souladu s mým úhlem pohledu na svět. Cituji:
"Víte, já jsem prostě člověk principů. No a s tímto konzistentním konzervativním postojem k řešení čehokoliv musím být (a jsem) vždy o to víc obezřetný, když mi někdo nahoře skrze tiskovku sděluje, kterým webům a proč mám ve věci Ukrajiny důvěřovat a kterým ne (a ty z kategorie „ne“ prostě mocensky vypne), přičemž za důvěryhodné mocensky označí stejnou skupinu zdrojů, které nás tu například dva roky krmily nezákonnými opatřeními s covidem, přičemž s odstupem času a na základě dnešních znalostí je zjevné, že by mohly dezinformace vyučovat.Válka je vůl, jak se zpívá v jedné písni z roku 1968. Ale doprdele práce nechte na mně, abych si bez vašeho zásahu tam nahoře udělal názor sám. Dneska vypnete něco (cokoliv, čert vezmi covid nebo válku, je to jedno, protože jde o princip) a příště, až bude u moci někdo jiný, vypnou vás. A to bude řevu o absenci demokracie a plurality názorů.Dnešním vypnutím webů (na které nechodím a u některých jsem dodnes ani nevěděl, že existují) jste se zachovali úplně stejně, jako vámi kritizované autoritářské režimy ve světě. Úplně stejně.A to je vše, co bych k tomu chtěl z pozice vyššího principu mravního napsat."
Pro mne osobně je svoboda prioritou číslo jedna a jakákoli kýmkoli řízená snaha, jak mám správně myslet a chovat se, je mi proti srsti. A dostáváme se k jádru věci. Co je cenzura a co cenzura není. Je zákaz používání vulgarismů na blogu iDnes ale i jinde cenzurou nebo ne? A kde jsou hranice svobodného projevu a co je to vůbec svobodný projev?
Odpovědi na tyto otázky nejsou vůbec jednoduché, ale je třeba si je klást, protože pokud to dělat nebudeme, tak si budeme moci o svobodě jenom nechat zdát.
George Orwell napsal v polovině minulého století slavný román „1984“. Jeho hlavní hrdina pracuje na „Ministerstvu pravdy“, což bylo v oficiální novořeči (newspeaku) pojmenování pro Ministerstvo vnitra, které ve skutečnosti systematicky ničilo životy lidí, kteří nesdíleli oficiální názory, a které upravovalo informace v médiích, aby byly vždy v souladu s oficiální propagandou.
Na Ministerstvu pravdy v Orwellově románu mají „ideopolicii“, která hlídá, aby si lidi mysleli jen to, co je úředně správné. Vláda, aby odvrátila pozornost od domácích problémů, vede trvalé pohraniční války a ideologickou válku se sousední říší, Eurasií. Televize vysílá každý den Dvě minuty nenávisti, aby občany upevnila v nenávisti k nepřátelům z Eurasie a v lásce ke straně a oficiální státní doktríně IngSoc. Oficiálními hesly jsou „Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“.
Toliko připomenutí Orwellova románu „1984“ a nyní se zamysleme nad realitou všedního dne v roce „2022“
