Nemohu se zbavit dojmu, že totalita je za dveřmi a málokomu to vadí

Když jsem byl mladý, existovalo hodně míst, kam se dalo emigrovat. Ve snu by mne ale nenapadlo, že se dožiji doby kdy řeknu, že za normalizace jsem se cítil svobodnější. A navíc dnes není kam utéct. Všude je to špatný a někde

ještě horší. Třeba v Africe nebo v zemích třetího světa.

A nemohu se zbavit pocitu, že covid politikům zas tak moc nevadí. Naopak. Souhlasím s tím, že jsme ve válce, ale nikoli ve válce s covidem. Ten se jenom hodí k tomu, že mnohem rychleji teď dochází k omezování osobních svobod, zavádění cenzury, autocenzury a ostrakizace lidí s menšinovými  názory.

Technologie šmírování a umělá inteligence se rozvíjejí tempem, o kterém se ani Orwellovi nesnilo. Kamerové systémy, odposlechy mobilů, monitorování internetu, sledování soukromé komunikace včetně diskriminování osob s "nevhodnými názory" to je realita dnešní doby.

Během jednoho roku se naše životy změnily neuvěřitelným způsobem. Tohle už není život ale přežívání. V devadesátých letech jsme zažili svobodu, nicméně to už je dávná historie. Lidé si dnes svobody vůbec neváží. Generace lidí, kteří nezažili v evropsko-americké civilizaci válku, mají pokřivené vidění toho co je správné a co nikoli. A  socialismus ruku v ruce s covidem je smrtící nákaza, která se vyznačuje tím, že lidé už vůbec nechápou co je svoboda, co jsou to práva a co je to zodpovědnost. Bohužel s tím souvisí i nepochopení základních ekonomických souvislostí. 

A pořád nás straší. Od rána do večera. A vystrašený, zmanipulovatelný jedinec se lépe ovládá. Vidíme to denně. Během jednoho roku se změnily naše osobní zvyky, potřeby i touhy. Typickým symbolem podřízení se jsou náhubky a brzy to budou očkovací průkazy. Za Hitlera museli Židé nosit žluté hvězdy. Dnes nosíme náhubky nedobrovolně i dobrovolně, ale kdo se dobrovolně opíchat nenechá bude občanem druhé kategorie ne-li rovnou nepřítelem státu. 

Když jsem byl mlád, mezi mou oblíbenou literaturu patřila sci-fi. Orwellovu Farmu zvířat jsem zažil na vlastní kůži, a fikce 1984 nebo Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita jsou smutnou realitou všedního dne a věcí příštích.