Na film jsem se těšil, ale mám z něho rozporuplné pocity, přestože se jedná o film evropského potažmo světového formátu. V tom smyslu, že i v českém filmu, který natočila Polka, jsou hlavními hrdiny dva homosexuálové.
Česká televize uvedla Šarlatána v neděli večer a já si to pustil pouze s jednodenním zpožděním místo Tiki-Taka.
Dopředu jsem věděl do čeho jdu a o čem to bude. Nicméně po zhlédnutí filmu jsem měl víc otázek než odpovědí. Mělo jít o "Strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života..."
Můj problém s filmem je v zásadě v tom, že nevím co je skutečně pravda a co si vymyslel scénárista nebo režisérka filmu Agnieszka Holland. Že je film řemeslně natočen skvěle, o tom žádná, a že mezi nacisty a komunisty není žádný velký rozdíl, to není nic nového pod sluncem. Nicméně po více než dvou hodinách jsem byl v nejistotě, jak to vlastně celé dopadlo.
Abych řekl pravdu, nebavilo mne koukat se na Trojanovu holou zadnici ani na pozadí jeho filmového přítele, který možná ani neexistoval, ale "díky" tomu film dokonale naplňuje zadání, že v každém filmu či seriálu musí být nějací gayové či lesby. Kdyby Mikolášek vyléčil i nějakého černocha, tak by to mohlo kandidovat na Oskara.
