K této úvaze mne přivedla dnešní recenze filmu Mnichov, který je možno od ledna zhlédnout na Netflixu. Je tam spousta filmů a seriálů, které jsem ještě neviděl a které by mne zajímaly, ale není v lidských silách to zvládnout.
Říká se, že kdo nezná historii, je nucen ji opakovat. Nevím. Svého času jsem si to taky myslel, ale čím jsem starší, tím víc mám pochybností, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. A nejenom v souvislosti s událostmi roku 1938.
Osobně jsem toho názoru, že každý z nás je více či méně ovlivněn tím, co se nás ve škole v hodinách dějepisu snažili naučit. Abych řekl pravdu, už si ani nepamatuji jestli na základní škole byly hodiny dějepisu samostatným předmětem, ale asi jo.
Víc si pamatuji z gymplu, kde mne dějepis bavil především díky osobě pana profesora Ambrože, který nás poutavě seznamoval s dávnou historií kdežto době nedávno minulé se vyhýbal jako čert kříži.
Jedna věc ale je co nám bylo vtloukáno do hlavy ve škole a jak se o minulosti psalo v komunistickém tisku, druhá jak jsme byli vychováváni a vzděláváni rodiči. Jenže i ti rodiče byli nějak formováni dobou, školou a svými rodiči.
Celý život však mám zafixováno, že v Mnichově se jednalo o zradu, že to bylo o nás bez nás, a tudíž se moc těším na ten film Mnichov režiséra Christiana Schwochowa, který prý Čechům udělá pramalou radost. Možná nebo právě proto, že se jedná o fikci? A jaká tedy byla skutečnost? Nevím, ale dějiny píší vždy vítězové.
Film jsem zatím neviděl i když jsem se na něj zrovna včera chystal, ale dal jsem přednost poslední stathamovce "Rozhněvaný muž" . To byla pecka a dost možná i nejlepší film co jsem kdy s Jasonem Stathamem viděl. Vřele doporučuji mužům, kteří mají rádi akční filmy
Dnes večer se k Mnichovu zase nedostanu, protože budou mít přednost fotbalové zápasy Fenerbahce Istanbul vs Slavia Praha a poté Sparta s Partizanem Bělehrad.
