a je mi z toho ouzko. Jak komunismus tak i liberální demokracie jsou systémy, které mají v úmyslu přeměnit skutečnost na lepší. Dnešní mladí liberální demokraté mi připomínají uvědomělé svazáky z mého mladí. Taky vědí všechno
nejlíp. A nejde jenom o mladé. Překabátění komunisté, kteří jsou rozlezlí ve všech možných stranách napříč politickým spektrem, jsou teď horlivými liberálními demokraty. Komunisté i liberální demokraté mají tendenci říkat lidem jak mají myslet, co mají dělat, jak mají hodnotit svět kolem nás a určovat co je pro nás dobré a co nikoli. Jistě ne náhodou byla a je i Evropská komise plná socialistů. My starší pamatujeme jak se hlásalo, že socialismus určitě zvítězí a bude vládnout všude, a to jak v USA, tak ve vzdálené Africe u našich černošských sousedů a na všech ostatních kontinentech. Abych řekl pravdu nečekal jsem, že se toho dožiji... Co se nepovedlo komunistům o to se teď "úspěšně" snaží liberální demokraté, Třeba taková "tradiční rodina" je téměř sprosté slovo.
Ano pro spoustu lidí jsem už starý muž, ale ještě netrpím Alzhaimerem ani stařeckou demencí. Mám jen celoživotní bohaté zkušenosti a tudíž mám nedůvěru ke všem novým projektům zásadních změn. Na rozdíl od mladých vysokoškoláků humanitních směrů, kteří jsou plni energie a chtějí měnit svět podle plánu, o kterém si myslí, že je ten jediný správný.
Ano, jsem důchodce, který si myslí, že dříve bylo lépe (a nemyslím tím svět před koronou ani ČSSR před rokem 1989). Ve svých názorech a postojích, reakcích a hodnoceních se snažím být ale vyvážený a rozhodně si nemyslím, že mám patent na rozum na rozdíl od mladých i starších liberálních demokratů, kteří rychle a snadno ukazují na četné nepřátele a vehementně se dožadují o jejich vyřazení ze hry.
Na mládí není nic špatného. Ostatně na svá mladá léta, kdy jsem se o politiku vůbec nezajímal, vzpomínám se slzou v oku. A když jsem se o ni začal zajímat, tak jsem byl spíš rebel, který nechápal tu rebelující mládež na Západě. Ten byl pro mne tenkrát rájem na zemi v porovnání s životem u nás. Už ale dávno není a jsem rád, že žiji tady v Česku.
Pamatuji doby, kdy nám bylo vtloukáno do hlavy, že pokud nenastane komunismus, že dojde opět k třídnímu vykořisťování, že bude obnoven kapitalismus, imperialismus a fašismus. Dnes nás pro změnu liberální demokraté varují, že společnosti hrozí autoritářství, fašismus a teokracie.
Co se týče mne, tak se považuji za optimistického skeptika, kterému je blízké Churchillovo vidění světa. Ten v roce 1947 řekl v Dolní sněmovně toto: "V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá a samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli."
