Nevím, kdo z čtenářů si pamatuje černobylskou jadernou katastrofu, a jestli někdo viděl její filmové zpracování, které odvysílal televizní kanál HBO. Mne to však donutilo k tomu, abych napsal pár řádek k věci...
Pětidílná minisérie z koprodukce společnosti HBO a Sky nám pamětníkům připomenula jadernou havárii z dubna 1986 o které jsme zpočátku sice nevěděli nic, ale ututlat se to nedalo. Píši o tom proto, že si pamatuji, že v době jaderného spadu jsme dávali synka v kočárku na vzduch, protože jsme nebyli varováni o rozsahu katastrofy. Abych řekl pravdu, teprve tento seriál mi ale ukázal, že jsem žil dlouhá léta "v blahé nevědomosti".
Oficiální sovětská propaganda tvrdila a dodnes se na tom nic nezměnilo, že v důsledku výbuchu černobylské jaderné elektrárny zemřelo 31 lidí. Podle závěrečných titulků posledního dílu se odhaduje, že v této souvislosti zemřelo 4.000 až 90.000 lidí. Mnoho z nich se obětovalo pro záchranu Evropy dobrovolně.
Poslední epizoda byla pro mne emočně tou nejsilnější. Nechci a nebudu tu spoilerovat, ale otázka, kterou položil vysoce postavený KGBák profesorovi Legasovovi mne donutila k napsání dnešního blogu: "Proč se trápit něčím, co se nikdy nemůže stát?"
Profesor Legasov už odmítal život ve lži, přestože ve Vídni o jaderné havárii neřekl pravdu. V soudním procesu, který proběhl v Černobylu, ale u soudu jako svědek řekl celou pravdu, jak se to skutečně odehrálo a co bylo pravou příčinou havárie...
A já se spolu s ním a v kontextu současné politické situace v Česku ptám: "Jaký je význam lži?"
