Letošní rok není sice ten nejlepší, ale zatím pořád dobrý, a jsem šťastný, že jsem se toho dožil. A naděje, že bude líp, pořád žije. To však neznamená, že nebudu kritický, protože ne všechno se povedlo, a má očekávání byla vyšší
Ale jak říkám, je třeba být pokorný, a vážit si toho, čeho jsem se dožil. Na rozdíl třeba od mého tatínka. Ten by byl přímo nadšený na rozdíl od mého tchána, který by v současné době od rána do večera jenom nadával. Tedy kdyby ještě žil. Byl totiž velkým fanouškem Sparty a ČSSD.
Venku je počasí, které k procházkám neláká. Tak maximálně zajít do sauny. Nemám rád, když mi někdo radí, jak mám žít. Co je pro mne dobré a co nikoli. A nejvíc jsem alergický na řeči, že si mám vzít na sebe dva svetry. Bohužel musím dělat i co nechci. Nejenom proto, že mne do toho tlačí Pekarová, ale i manželka, které je furt teplo.
Nicméně nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, ale já reptám jenom tady na blogu, protože jsem spokojený důchodce a letos se mi důchod zvednul 3x, přestože se mé drobné celoživotní úspory povážlivě ztenčují, a valorizace důchodů ty ztráty nenahradí. A to díky Babišovi, Fialovi, Green Dealu, Rusku, Ukrajině a politice centrálních bank, které se utrhly ze řetězu. Tisknou a tisknou... To má za následek, že dlužníci se radují, ale my malí střádalové, kteří nikdy nechtěli žít na dluh, jsme na tom biti. Doba, kdy tu hrozila deflace je dávno pryč, a teď se musíme každý sám nějak vypořádat s inflací, která dosahuje závratných výšek.
Jenom doufám, že mi ty úspory vystačí, až příští rok přijdou faktury za energie. Ale jak psal v úvodu. Naděje žije a titul není nereálný. Na Plzeň Slávie ztrácí jenom dva body. To je ale vzdálená budoucnost. Teď se musím spokojit jen s fotbalem z Kataru. Dnes jsem třeba zvědav, jakou nakládačku dostane Saudská Arábie od Argentiny a kolik gólů dnes vstřelí Messi. Co si k tomu dám k obědu zatím ještě nevím
