Umění odpustit

Někdy jsme zranění, ublížení, pokoření. Někdy se uzavřeme do své ulity, protože si z nás někdo necitelný udělal dobrý den.

A tehdy naše srdce zaplane podivným plamínkem. Šíří se do celého těla a my se začneme rozvinovat. Nejprve úkosem, pak stále příměji jsme schopni se podívat do tváře našeho trapitele. A pod maskou, která na nás hledí s vyčkávavým výsměchem, ucítíme tlouct zraněné srdce. Stejně bolavé, jako máme sami. Tehdy se v nás objeví netušená síla, která pohne naší zmrtvělou rukou a dovolí nám ji natáhnout s třesoucí se, ale otevřenou dlaní a tiše zašeptat: "Odpouštím ti"...