“Prosba” (alternativní taneční kreace)

Prázdná, prostorná místnost s hrubou betonovou podlahou. V ní stojí žena - mírně rozkročená, vyvážená, vztyčená, uvolněná. Klidně hledí přímo na dveře před sebou. Do nich vejde muž. Hlučně dveřmi práskne, rázně dupe. Předstoupí před ženu v dostatečné vzdálenosti a usedne na zem do tureckého sedu. Ruce složí do klína a vyčkávavě na ni hledí.Ticho. Klid. Mír.  

Žena vystře pokrčené ruce před hrudník, nataženými dlaněmi dolů. Začne se ohýbat v pase dopředu a dlaněmi se dostává pomalu blíže zemi. Volně rozpuštěné vlasy jí spadají stále hlouběji do tváře a halí její rysy.

Její dlaně se dostanou až k podlaze a pevně se na hrbolatý studený beton přimknou.

Ozve se křupavý zvuk v ženiných zádech.

V náhlé panice škube rukama a snaží se narovnat. Nejde to. Jen sebou trhá a nic se neděje. Zvláční a ztuhne.

Muž se probere a narovná se. Obejde ženu a přistoupí zezadu těsně k ní. Po chvíli váhání si namasíruje dlaně, prudce na ně dýchne a drží je bez pohnutí kus nad ženinými zády. Pak odejde a znovu si sedne jako prve.

Žena se zvolna narovná, až zase stojí jako prve - mírně rozkročená, vyvážená, vztyčená, uvolněná. Zvědavě shlédne na muže. Ten se usmívá. I ona se plaše pousměje.

Oba zvážní a vrátí se plně do svých původních poloh.

Ticho. Klid. Mír.