Člověk člověkem

Já vím, kdo jsem, jsem prostě člověkem. Člověkem se srdcem děravým, kterým svět nenapravím.   Jsem dírou v sítu, co podlehla mýtu, mýtu o duši, o stvoření, o tom, že člověkem sama není.  

Jsem šílencem bez dechu,
co tropí neplechu,
když stojí si za svým
a kašle na stín.

Jsem kyvadlem bez jámy,
slinou, co z pera padá mi.
Tím vším jsem a mnohem víc,
hlubokým tichem bez hranic.

Vírem víry ve spirále,
zemí, co spolkla svého krále.
Jsem Absolutnem na úbytě,
když nehledá ho jeho dítě.

A vždycky jsem, který jsem…
Bože, vždyť já jsem Člověkem…