Třicet let po sametové revoluci nám Rusko diktuje, kdo smí být naším ministrem. To není vtip, ale smutná realita dnešních dnů.
Miloš Zeman nenechal při jmenování nového ministra zdravotnictví nikoho na pochybách, proč byl stávající ministr zdravotnictví odvolán. Blatný nechtěl dovolit, aby byla v Česku použita ruská vakcína Sputnik V bez schválení evropskou agenturou EMA. A to je pro Rusko nepřípustné.
Rusko nemá Sputnik V jako lék na epidemii Covid 19. Má ho jako zbraň propagandy. Přitom není podstatné, zda vakcína funguje či ne. To bylo zřejmé již ve chvíli, kdy prohlásilo Sputnik za první vakcínu na světě a to bez ohledu na skutečnost, že v té chvíli existovalo již nejméně deset vakcín v pokročilejším stádiu vývoje a testování. Kdyby považovalo Rusko vakcínu Sputnik primárně za lék, použil by ji tradičně patriotický (či spíše nacionalistický) stát pro své obyvatele. Ale opak je pravdou.
Z vakcíny se pro Rusko stala zbraň propagandy a hybridní války. Pokud ji Česko použije, bez ohledu na použité množství a účinnost západních preparátů, bude Rusko tvrdit, že zachránilo obyvatele Česka před pandemií. A prostý ruský člověk tomu bude věřit a bude mít pocit, že jim Češi něco dluží. Totéž platí pro početnou ruskou pátou kolonu v Čechách. K tomu ale Rusko potřebuje, aby byla vakcína aspoň v minimálním množství použita a to dříve, než dojde k ústupu epidemie kombinací očkování a přirozeného ročního cyklu. Je jasné, že EMA do té doby vakcínu nestihne schválit, pokud k tomu vůbec dojde. Takže je potřeba tuto skutečnost obejít a použít neschvállenou vakcínu. A to ministr Blatný zatvrzele odmítal. Naštěsí pro Rusko máme trestně stíhaného premiéra, jehož budoucnost závisí na rozmarech Miloše Zemana. Může si vybrat. Opětovné jmenování premiérem nebo konec vlivu na státní aparát, který by ho v tom případě mohl poslat za mříže.
A Babiš si vybral. Na tiskovkách může prohlašovat co chce, je jasné, že odvoláním ministra Blatného umetl cestičku pro Sputnik V.
Naši ministři tedy nejsou odvoláváni a jmenováni na základe jejich odborných znalostí či manažerských dovedností, ale podle zájmů bývalého východního okupanta. Ostatně, další z ministrů Havlíček, to včas pochopil a další z ruských zájmů (Dukovany), protlačoval bez ohledu na zákonnost.
Takové počínání prezidenta i premiéra, kdy složení vlády diktují zájmy cizí země, už překračuje hranici zákonů o vlastizradě i velezradě a podle nich by také mělo být potrestáno.
Jindřich Tůma, Ing.
