Je to jedno ze zásadních témat poslední doby – koho přednostně očkovat , aby byly ztráty z epidemie Covid-19 co nejmenší? Vláda, jako obvykle, žádnou strategii nemá, takže očkování je jeden velký chaos.
Očkování je v současnosti považováno za jediný účinný způsob jak dlouhodobě ochránit obyvatelstvo před epidemií Covidu-19. Očkování však nelze provést za den a také není možné naráz vyrobit a distribuovat dostatečné množství vakcín. Takže vzniká přirozená otázka jakou část populace očkovat přednostně a kdo může počkat.
V podstatě se nabízí dvě metody stanovení priority očkování. První vychází z faktu, která skupina obyvatel je nejvíce ohrožena epidemií a ze snahy tuto skupinu chránit. Druhá vychází z myšlenky chránit prioritně „nejdůležitějšíí“ část společnosti.
Nejohroženější část společnosti, jak nám říká statistika , jsou beze sporu starší občané.
91,7% úmrtí na Covid-19 (záměrně neříkám „s covidem“ tak jako neříkám „s rakovinou“) je v kategorii stáří 65+ let, přičemž věkové kategorie 65-75, 75-85 a 85+ se na tom podílí přibližně stejným dílem, tedy cca 30%. V podstatě podobně budou vycházet těžké případy v nemocnicích, tedy zátěž JIP a covidových oddělení.
Z hlediska "důležitostii“ společenských skupin by bylo trochu složitější sestavit žebříček podle priorit. Nepochybuji, že na jeho prvním místě by byla v ČR vládní garnitura, především premiér (na rozdíl třeba od monarchů ve Velké Británii) . Co bychom si taky bez ní, my ubozí občané, počali, že?
Pak by následovaly jednotlivé profesní skupiny podle úspěšnosti lobbismu tj. zdravotníci, policisté, učitelé, úředníci atd. atd. Samozřejmě, vznikaly by diskuse, zda policista, vypisující bločky za špatné parkování je důležitější než sestra (případně uklizečka) na psychiatrii či urologii, nebo učitel na home office než třeba popelář odvážející odpadky.
Ale nepochybuji, že s tím by si naše vláda nakonec poradila, výzkumy veřejného mínění prováděné Márou Prchalem by jí jistě daly patřičné podklady pro sestavení pořadí. Zcela jistě by ale až na konci žebříčku byli občané ve starobním důchodu, tedy ve věku 65+. Bez nich se zajisté společnost obejde nejsnáze a ještě by to pomohlo vyřešit problém s důchodovou reformou. Není ale bez zajímavosti, že první příčky pomyslného žebříčku automaticky zaujímají státní zaměstnanci.
Teď zkusme namodelovat situace očkování jednotlivými metodami. Pro zjednodušení předpokládejme očkování 100% obyvatelstva.
V prvním případě budeme očkovat prioritně starší obyvatele podle věkových kategorií. Po očkování kategorie 85+ by nám klesla smrtnost o 30%, stejně by se snížilo zatížení nemocnic těžkými případy. Po naočkování druhých dvou pak o 90%. K tomu by stačilo naočkovat cca 20% obyvatel, tedy zhruba dva miliony občanů v důchodovém věku. Vzhledem k tomu, že jsme již obdrželi přes milion dávek, další milion přijde v průběhu března, mohla by být jednou dávkou naočkována tato skupina již koncem března. Koncem března by tedy mohla být zásadním způsobem snížena smrtnost i zatížení nemocnic.
V druhém případě by byli očkováni prioritně mladší ročníky dle povolání, kteří dohromady tvoří cca 8-9% kritických případů. Mladších ročníků je asi osm milionů, proočkovat je by tedy trvalo pravděpodobně do konce roku.Na konci roku by se nám tedy snížila smrtnost a zatížení nemocnic cca o 9%.
Logický závěr je zcela zřejmý.
Jakou „strategii“ ale zvolila naše vláda?
První předběžné návrhy odborné veřejnosti z podzimu minulého roku měly docela logiku. První měli být očkováni občané 65+ a to ještě přednostně podle zdravotního stavu, dále zdravotníci covidových zařízení a všichni, kteří přicházeli s těmito zařízeními do přímého kontaktu (záchranná služba apod.). Následně zaměstnanci kritických odvětví a nakonec většina populace. Byl to vhodný mix ochrany nejohroženější části populace a zároveň by vedl k nejrychlejšímu snížení zatížení zdravotnických zařízení a minimalizaci ztrát na lidských životech.
Postupem času ale tento model dostal zcela jiné obrysy. Přednostně byli očkováni protekční skupiny s politickou či finanční mocí, nebo jen se správnými styky. Dále zdravotníci bez ohledu na to, zda jsou v kontaktu s nakaženými či nikoli, učitelé kvůli výuce, která se nekonná a tak dále. Včera vláda opět změnila priority očkování a schválila přednostní očkování policistů. Údajně proto, že přicházejí do styku s občany. No nevím, ale prodavačka v obchodě přijde zcela jistě do styku se násobným množstvím občanů než průměrný policista. To nemluvím o tom, že starší prodavačky potkávám, ale staršího policistu jsem v terénu neviděl tak čtyřicet let. Počet policistů, kteří se nakazili ve službě a zemřeli se limitně blíží k nule. Vzhledem k načasování to na mne skoro dělá dojem, že se Hamáčkovi podařilo vyhandlovat 40 tisíc voličských hlasů policistů za (ne)podporu Petříčka. Teď už se přednostního očkování domáhají i zkušební komisaři autoškol a tak to bude pokračovat stále dál a dál.
Přitom ti, kteří jsou skutečně ohroženi na životech, jsou z očkovacího schématu postupně vytlačováni. Z milionu došlých vakcín byla starším lidem aplikována sotva třetina a situace se dále horší.
Velká část očkování navíc jde bez jakékoli kontroly mimo stanovené pořadí. Své priority do toho vnáší vláda, která vakcíny rozděluje podle nálady premiéra, kraje, které provádí distribuci, očkovací centra a nyní dojde i na obvodní lékaře.. Výsledek je naprostý chaos, takže ani neudivuje, že kdesi ve vzduchoprázdnu se navíc vznáší statisíce nevyočkovaných (???) vakcín.
Tomu bude odpovídat i další průběh epidemie. Máme se na co těšit.
Pozn.: Je opravdu téměř přírodní úkaz, který by si zasloužil důkladný vědecký výzkum, že na co tato naše vláda šáhne, to „dopadne jako vždycky“.
Jindřich Tůma, Ing.
