Trpaslíci jsou v pohádkách veskrze kladné postavy. V reálném životě jsou to ublížení tvorové, kteří musejí sobě i okolí dokazovat svou velikost. Kterou postrádají.
Celkem trefně jakékoli trapně obludné nadhodnocování trpaslíků nazvali soudruzi komunisté poté, co se k moci dostala jejich jiná parta. Kult osobnosti.
V Sovětském svazu v roce 1953 zemřel Stalin, za pár dnů po něm Gottwald. Lidem se řinuly slzy jako hrachy. Kolektivní vědomí to tehdy opravdu vnímalo jako pohromu. Mysleme si cokoli, ale truchlení po Klémovi bylo srovnatelné se zármutkem lidu KLDR během pohřbu velkého vůdce Kim Ir-sena v devadesátých letech.
Trpaslík megaloman za svého života stihne napáchat tolik zla, kolik si myslí, že provádí dobra. Záleží, jak vysoko se mu podaří vyšplhat. Když už je dostatečně vysoko, drží se zuby nehty, protože dobře ví, že není sám. Trpasličí národ je početný. A jak říkal děd Vševěd v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký: „Ty potvory vám vlezou všude. A strašně rychle se množí.“. Nejlepší prevencí je včas každému z nich připomenout jejich skutečnou velikost.
Dalšími slavnými trpaslíky byli většinou známí panovníci, politici či jiní potentáti. Tedy postavy, kterým se promíjí nedostatek vkusu, vychování či empatie. Každý jistě dobře zná Napoleona Bonaparta, Benita Mussoliniho nebo Vladimíra Iljiče Lenina. Trochu jiným druhem jsou naši prezidenti Masaryk a Havel, ale to by bylo na samostatnou úvahu. Oni byli kultem osobnosti spíše postiženi.
Stavět trpaslíkům pomníky se stalo už tradicí po celém světě. Většinou se to děje až po jejich skonu. A po zhodnocení jejich přínosu lidstvu. Nicméně dochází i na jejich bourání, a to z různých důvodů. Ale vždy je v tom změna ideologie. Proto při vzniku republiky dav opilý náhle nabytým národním sebevědomím strhl Mariánský sloup. Za protektorátu mizely sochy národních buditelů. Komunisté likvidovali pomníky Masaryka, po roce 1989 se odporoučela většina Leninů a Gottwaldů. Jak se jedni ztrácejí, objevují se noví. Havel, Palach a znovu Masaryk. A další dříve nehodní. Neboli nejen trpaslík se dočká svého pomníku.
Mrzí mne, že se mi nepodařilo věnovat se trpaslíkům Walta Disneye a Sněhurce, dokonce ani slavným modrým Šmoulům a Šmoulince. Snad jindy.
Čulibrk připomíná, že Mezinárodní den trpaslíků se slaví 21. června. Nezapomeňte nějakému svému známému popřát. Ale pozor, ať vás nepokouše!
