Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
O samotném smyslu této definice svobody se už nyní bavit nebudu. Jde o něco jiného. A sice o podstatu komunistické myšlenky. O to, že se jedná o ideu praktikovanou pomocí krádeží. A o nic dalšího vlastně nejde.
Stejně jako Marx ukradl Spinozovi onu definici a poskládal celý Kapitál z myšlenek tu Hegela, tu Feuerbacha a dalších, komunisté jako všichni levičáci stavěli svou praxi na přerozdělování materiálních hodnot ve prospěch všech. Což byla lež od začátku, protože ti, kteří si to zasloužili, dostali vždy více. Aneb na krádeži. Komunisté kradli při každé možné příležitosti, účelově lhali a využívali k tomu manipulaci s nejnižšími pudy člověka. Je logicky nepochopitelné, jak ještě dnes mohou mít vůbec nějaké voliče a příznivce. Po všem, co tady předváděli po roce 1945. Jejich systém ukradl lidem životy, které by byly jistě většinou prožity plněji a zajímavěji, kdyby nebyly omezovány a utloukány pitomostí a tupostí arogantní moci. O mrtvých a vězněných raději nemluvit, oni se stejně komunisté neumějí stydět, protože nemají svědomí. Ale logiku je marné hledat.
Ono vůbec je podivné zmiňovat v souvislosti s nimi samu svobodu. Je jisté, že zpočátku tam byla a dosud se na ni lákají nové oběti. Ale jde jen o vějičku, nástrahu, teoretický úkaz. V praxi despocie nemá nic, co by rušilo systém, nárok na existenci.
Nedávno jsem zase po letech poslouchal mp3 nahrávku od George Orwella – Farma zvířat. Ten člověk byl buď geniální psycholog, nebo si prožil druhou polovinu 20. století, vrátil se a pak napsal toto a román 1984. A v roce 1950 umřel. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak trefně a výstižně popsal vývoj na farmě i konce prasečí diktatury.
Být komunistou (a myslet to vážně) je diagnóza. Podobně jako být příznivcem jakéhokoli směru, který směřuje k potlačování svobody a který to prokázal.
A že jich je! Komunisté v tom nejsou sami.
