Zkreslené vidění – Kdo řídí svět

Že zrovna vás nikdo neřídí? No, když myslíte. Dobře se podívejte nad sebe. Už vidíte ty nitky, které vám hýbají nohama, rukama a hlavou? Ještě stále ne? A máte vůbec ty správné brýle?

 Každý máme svého šéfa. I ti z nás, kteří podnikají na vlastní triko, se někomu zpovídají. Když už ne kontrole poslané státem, tedy alespoň daňovému úřadu. Ještě je nad námi Bůh a maminka. A i ten, kdo nemá nic z toho, má alespoň špetku svědomí. Doufám.

 Jsou různé teorie, dnes nazývané často konspirační, které za strůjce a hybatele veškerého pozemského dění mají nikoli Boha, ale různá společenství podlých netvorů. Především svobodné zednáře, ilumináty, židobolševiky, Bilderberg nebo NWO. A opomenout nelze ani mimozemské civilizace.

 Není tedy vůbec jisté, komu slouží naši politici a hlavně vláda České republiky. Bible tvrdí, že je poznáme podle skutků, a já dodávám, že hlavně podle toho, kým se nechají podplatit nebo vydírat. Což je jejich nejstřeženější tajemství, které by dnes neprozradili ani vlastní babičce. V budoucnu se všechna špína stejně jednou vyvalí a budeme ještě koukat, koho všeho řídil Sörös, Gates a Buffett. Historici odhalí, že film Muži v černém nebyl vlastně žádnou scifi komedií, ale realistickou skutečností. Že tzv. pandemie nazvaná Covid-19 byla psychologickou operací s cílem zjistit míru připravenosti společnosti podrobit se jakýmkoli příkazům bez použití rozumu nebo zkušenosti. Že válka na Ukrajině zabránila rozšíření tak strašných nemocí, že středověké morové rány byly v počtu mrtvých proti nim jen pouhými pohádkami pro děti. Například. Nebo něco jiného. Rád bych se toho dožil.

 Myslím, že my, Češi a Moraváci, máme jednu úžasnou vlastnost. Totiž schopnost přizpůsobit se. Někdy je to výhoda, někdy přítěž. Proto se čeština v 19. století stala zásluhou obrozenců z jazyka děveček ve století 20. řečí státotvornou. Proto národ přežil nacistický protektorát během 2. světové války. Proto jsme vydrželi čtyřicet let pod vládou komunistů, z toho dvacet za sovětské okupace. Proto nyní po letech relativní svobody a zdání demokracie opět ochotně ohýbáme záda před politickou smetánkou, která nám káže o nutnosti držet hubu a krok, být vděčni za jakýkoli drobek spadlý z jejich stolu… a vůbec, co bychom ještě více chtěli? Vždyť jsme si tu chásku zvolili. Nebo ne? O čem vypovídá volební účast? Jsou i tak volby cinknuté?

 Mám velkou chuť pustit se do Petra Fialy a jeho vládní suity, do Andreje Babiše a do spousty figurek minulých i budoucích, ale věřím, že to čas a soudy vyřeší za mne.