Jsou lidé, kteří mají rádi doktory, ordinace, klábosení o nemocech s ostatními pacienty. Jsou rádi vyšetřováni, opečováváni, litováni. A vědí, že díky tomu jsou ještě živí.
Nevím, zda to byl kdysi pan Miroslav Horníček či pan Miloš Kopecký. Jeden z nich prozradil o sobě, že kdyby nebyl hypochondrem, byl by už mrtvolou. Tedy cosi v tom smyslu.
Ano, je dobré věřit našemu modernímu zdravotnictví a dostavit se do ordinace alespoň tehdy, je-li člověk pozván na pravidelnou prohlídku. Že je v čekárně plno marodů, chrchlajících, kašlajících, nervózních i otrávených, není dobrá výmluva. Člověk potřebuje občas chytit nějaký ten bacil, aby byl do budoucna odolnější. A kde jinde by měl šanci přelouskat sebrané spisy Aloise Jiráska? Setkání s obvodním lékařem také není k zahození. Na někoho čeká i paní doktorka. A na každého sestřička. I na ty, kteří nebyli na vojně a proto nejsou připravení srazit paty a zařadit se. Kdo brblá příliš nahlas, přijde na řadu poslední. Jít jinam? Na to pozor – doktorů je čím dál míň!
Tak to má ten, kdo se cítí být zatím zdráv a lékař ho vidí jen proto, aby na sebe navzájem nezapomněli, nebo od něj kdosi chce zdravotní potvrzení.
Hypochondr ví, proč není zdravý. K doktoru jde vlastně jen proto, aby mu sám poradil, co má za nemoc, vylíčil příznaky a navrhl následnou léčbu. Pochopitelně, musí to udělat nenápadně a takticky, jinak by svého nedosáhl. Lékař je také jenom člověk. Navíc oproti hypochondrovi nemá nemoce coby koníčka, ale roky studoval, aby dostal diplom a mohl si obléci bílý plášť. Prohlédne-li hypochondrovy úmysly, dá si na něj příště větší pozor. Často řeší takové případy tím, že pacienta vyšle dál do labyrintu zdravotního systému, k odbornému lékaři. Čímž se ho na nějaký čas zbaví.
Dosáhne-li hypochondr svého, tedy potvrdí-li se alespoň v hrubých obrysech jeho představy o nemoci a léčbě, dostaví se mu pocit uspokojení a zadostiučinění. Zachránil si zdraví a život přes překážky a nedůvěru okolí. Příznaky ustávají, nikde nic nebolí, prášky, kapky a úprava životosprávy zabraly, vše funguje jak má.
Co teď? Nemá náhodou ten obličej v zrcadle nějakou podivnou barvu? Čím to asi bude? Cože bylo k obědu? Že jsem zdravý? Neurážejte, ano?!!
