Neomylní, sebevědomí, všeznající a ke všemu kompetentní majitelé pravdy. Snad by o sobě i řekli, že jsou nadřazená rasa. Ale takové výrazy už patří do historie. Dnes se zaklínají lidskými právy.
Opět mi to nedá, abych si alespoň trošku nerýpnul do lidí, kteří si o sobě myslejí, že mají neoddiskutovatelné oprávnění rozhodovat o tom, co je pro zbytek spoluobčanů dobré, co si mají myslet a co nesmějí říkat, ke komu mají vzhlížet a čí pomníky uctívat.
Nemám na mysli komunisty a nespletl jsem si tedy letopočet o víc než třicet let. Tak daleko naši společnost ještě současní nadřazenci nezavedli. Oni totiž nejsou tak jednoduší, ba ani tolik prostoduší a přímočaří. A ani ne jednoznační.
Nespěchají. Poučili se. Dobře vědí, že nejlépe se vládne lidem, kteří mají pocit, že zrovna tak si to přáli, že je to správné, nejlepší a nikdo jiný to lépe nedovede, než ta elita, která má nejlepších úmyslů plná ústa. Nějakým násilným nebo i okamžitým zavedením dobra si by jen vůči sobě sami přidělali zbytečně mnoho nepřátel.
Nepletou se. A jestliže se prokáže, že přeci jen ano, bylo to proto, že je někdo uvedl v omyl. Kdo asi? Někdo sloužící nenávisti, rasista, nácek, ruský troll nebo úplný vydlabanec bránící se objektivním informacím. Přičemž těmi jsou myšleny takové, které pocházejí ze zdrojů příznivě nakloněných nositelům dobra. A určitě se cpe koblihami a kamarádí s Ovčáčkem. Nebo by mohl.
Myslejí za občany. Což jsou nesvéprávní tvorové, díky kterým mohou nadřazení uskutečňovat své sociální experimenty. Zakazují jim kouření v hospodách, automobilistům přikazují ve dne svítit a jezdit na benzín smíchaný s řepkou, jiní organizují demonstrace z uražené ješitnosti, že něco se neděje podle jejich představ, další nechtějí elektřinu z uhlí ani jádra…. Je to opravdu pestrá směs idealistů, mocichtivých politiků, lobbystů, zlodějů, demagogů, snobů, vyžírků a exhibicionistů.
Nediskutují. Jestliže diskusi předstírají, zpochybňují zdroje nepotvrzující jejich stanoviska, oponenty dehonestují a označují za nesvéprávné, nedospělé a neinformované. Což ale dobře vystihuje je samotné.
Jde v podstatě o lidi stižené podobným způsobem myšlení, jako již výše zmínění komunisté. Což by nicméně nikdy nepřiznali. Oni přece nikoho nepopravují, nezavírají do vězení, nenutí nás chodit s mávátky do prvomájového průvodu, ve volbách si můžeme zvolit koho chceme, můžeme cestovat kamkoli a ba ani nemusíme pracovat. Pravda. Otroctví má mnoho podob a forem, ať jde o socialismus nebo demokracii.
Čulibrk má štěstí, že je nakreslený. My jsme nahraní.
