Zkreslené vidění - 36°C ve stínu

Projevy blahosklonnosti nadřazených potentátů k lidu svědčí o jejich duševní chudobě, bez ohledu na výši IQ jejich mysliven. A o blížícím se konci každého takového zloducha rozvalujícího se na výsluní moci.

 Bývá to takový důkaz odtrženosti elity od prostých lidí. A má i dosti trefné pojmenování – hraběcí rady. Známý je výrok připisovaný Marii Antoinettě v předvečer francouzské revoluce, která na zprávy o hladových nepokojích reagovala: "Když nemají chleba, ať jedí koláče.". Po Ludvíkovi XVI. sťali i ji.

 Šlechta má vůbec podivné představy o tom, co se děje v podzámčí či podhradí.

 Kdysi král Václav IV., když byl ještě příčetný a neopotřebovaný pitkami, chodil v přestrojení mezi prostý lid a dozvídal se, co kmány tíží a s čím se musejí potýkat. A snad i trochu podle toho vládl. Což je dnes nepředstavitelné. Mezi lidi, do ulice, nechodí už pomalu ani žádný poslanec, natož prezident. Dnešní panstvo žije své ochrankou střežené životy za zdmi a ploty, jejich úřady hlídají bezpečnostní rámy, jejich pověst propaganda médií a jejich čisté svědomí nevědomost. Pravděpodobnost potkat známého politika v tramvaji je asi stejně velká, jako že se ještě naše generace dočká nesmrtelnosti či univerzálního léku na rakovinu. To se už spíše zhmotní na demonstracích. Ale pouze před volbami.

 Ukázkovým příkladem povýšenosti, odtrženosti od reality a vůbec vzorem opovrhování poddanými se nedávno stala jedna z trapných postav vlády Petra Fialy Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně sněmovny. V televizní besedě doporučila lidem šetřit teplem tak, že si mají vzít další svetr. Připomínám, že se řešily ceny elektřiny.

 Oni takto rádi občas nějaké to moudro utrousí. Někteří z nás si ještě pamatujeme, jak slova jakéhosi Štěpána o tom, že nikde vládu nesvrhly děti, přilily jen olej do ohně a pomohly ke konci Bratrstvu rudé pracky. Arogance moci není jen ve slovech. Ta jsou ostatně jen pouhým doprovodným projevem povýšenosti a nadřazenosti panstva nad podřízeným plebsem. Touha ovládat je silná droga a kdo si na ni zvykne, dobrovolně ji neopustí. Zákony, dotace, regulace, omezení a pobídky - celé fungování systému slouží jen k udržení stávajících prasat u koryt. My se staráme, aby byla vždy plná. Dohlíží na to policie a justice, bez nichž by, pochopitelně, ovládaní přestali sloužit. A zdání demokracie poskytuje alibi.

 Nic netrvá věčně. Bohužel, ani lidský život. Při pohledu zdola se mi zdá, že se kácení model a pádu odlidštěných papalášů dočkám až ve své další reinkarnaci. Ale moc rád bych se pletl.

 Jak chutná pravý kaviár?