Vcelku nedávno jsem u svého přítele "zabodovala", když jsem věděla, jak se u Forda otvírá "haubna". Možná je tento způsob ukotvený v dobách, kdy se auta startovala zpředu klikou. Kdo ví?
Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že budu i nadále potřebovat auto. Hledala jsem tedy na internetu nějaký starší vůz. K dobré volbě přispěla má výborná kamarádka kartářka. Prostě mi po telefonu vykládala karty na jednotlivé vozy, až jsme společně našli to pravé auto. A světe div se, byl to zase Opel - starší Astra. Tentokrát jsem se nemusela namáhat s ovládáním.
Akorát mi jednou došel benzín… Jela jsem s dcerou poprvé k lékaři. Tehdy se mnou jela i moje máma. Sjížděla jsem z kopečka a najednou „auto chcíplo“. Ještě jsem stihla zaparkovat na zastávce autobusu. Povzdechla jsem si: „Prima, došel benzín. Jsem kousek od pumpy, mami seď, hlídej Kačenku, jdu pro benzín.“ Maminka byla trochu nervózní a neodepřela si otázku: „Proč jsi nenatankovala dříve?“. Holt jsem obdržela peníze od otce dítěte až ten den ráno. Vše bylo perfektně načasované, peníze jsem měla, pumpa byla vzdálená 100 m, tak jsem se šla projít.
Nakonec jsem tohodle „Opla“ prodala po několika letech sousedům, kteří zrovna sháněli „posunovadlo“ k nedaleké vlakové zastávce. Tehdy jsem akorát dostala k užívání služební vozidlo, a navíc jsme nutně potřebovali nějaké peníze. Vše má svůj čas…
Ovšem s převzetím služebního vozidla značky Ford focus to nebylo jen tak. Auto na mne čekalo více jak 2 měsíce na dvoře tiskárny s mírně pootevřeným kufrem. Díky tomu se vybila baterie a nešlo nastartovat. Naštěstí nám technici z tiskárny pomohli. Jen jsme pátrali, jak se otevírá „haubna“. Když jsme vozidlo opakovaně prohlédli zvenku i zevnitř, vyhledali jsme radu v návodu k obsluze. Představte si, že bylo třeba odsunout znak Ford na mřížce v čele vozidla. Zde se nacházel otvor, do kterého se zasunul jeden ze 4 klíčů.
Šikovní hoši autobaterii přes noc nabili a já odjela natankovat. To byl další oříšek. Nevěděla jsem, jak otevřít dvířka v karoserii, za kterými se ukrývala nádrž. Nakonec jsem volala přítele na telefonu: servis pro auta značky Ford. Vedle sedadla řidiče bylo třeba aktivovat speciální páčku, čímž došlo k otevření dvířek v karoserii vozu. Následně bylo třeba vyhledat správný klíč a zasunout ho do víčka od nádrže. Mírným pootočením se víčko uvolnilo, pak už jen zbývalo šroubovat, zasunout hrdlo tankovací „pistole“ do nádrže a konečně mohl člověk natankovat… Alespoň jsem zjistila, k čemu slouží třetí klíč. O funkci čtvrtého klíče nebylo pochyb, sloužil k uzavření zámku řadicí páky. Toto důmyslné zařízení jsem však mnoho nevyužívala. 13Tohle auto bylo prostě zabezpečené. Není divu, protože jeho předchozí majitel utrpěl ztrátu zánovního služebního vozidla zhruba po týdnu od jeho zakoupení…
Jaké bylo mé zděšení, když jsem již třetí den po převzetí vozidla ztratila všechny čtyři klíče… Tedy já ne… to můj tehdejší manžel, který přendával autosedačky z mého služebního vozidla do svého vozu a při tomto manévru položil svazek čtyř klíčů od Forda na střechu svého Renaulta. Následně odjel vyzvednout naše holčičky do školky. Druhý den ráno jsem hledala klíče od auta, a ne a ne je najít… ford byl dokonce odemčený. Klíče se nenašly, a tak manžel odjel k mému zaměstnavateli vyzvednout z trezoru náhradní klíče… Prostě čtyři klíče k jednomu vozu, to je příliš mnoho.
S Fordem jsem zažila i jednu nemilou událost s dobrým koncem. Byla nádherná letní sobota. Jeli jsme s celou rodinou do centra Prahy, abych zakoupila nějaké suvenýry pro zákaznici, která měla přijet v pondělí ze Švýcarska. Při té příležitosti jsme se chtěli s rodinou (já, manžel, dvě dcery a babička) projít v centru města. Na nábřeží u hotelu Intercontinental jsem zjistila, že za mnou jede policejní vozidlo a bliká mu nápis STOP. Uvažovala jsem, zda mne může vyzvat policejní vůz k zastavení zezadu. Raději jsem zastavila. Přišel „příslušník“ a vyžadoval ode mne doklady. Divila jsem se, co jsem spáchala za přestupek, protože jsem si nebyla ničeho vůbec vědomá. Pan příslušník mi sdělil: „To se dozvíte.“ Prohlížel si doklady a pak mi oznámil, že mi propadla platnost technické kontroly. Vystrašeně jsem se na něj podívala a divila jsem se, protože jsem před týdnem byla v servisu a řešila jsem výměnu prasklého čelního skla, u které bylo zapotřebí i velkého techničáku. Pan policista trval na svém: „Podívejte se mladá paní, bez platné STK nemáte s vozem na silnici co dělat. Jsou za to dva body dolů a pokuta od 1000,- do 5000,- kč.“ Rozbrečela jsem se. Opravdu jsem to nevěděla. Celé roky se o platnost techničáku staral vždy nějaký servis, takže mne nenapadlo, že bych to měla hlídat já sama… Nakonec se pan policista nade mnou slitoval, řekl mi, ať jedeme okamžitě domů a zítra ať zajedu na technickou kontrolu. Ještě mi poradil, že kdyby mne opět zastavila policie, ať řeknu, že právě jedu na technickou kontrolu. Byla jsem vděčná, že pan příslušník pomohl a chránil. V servisu jsem jim druhý den vynadala, ovšem nevzali si z toho ponaučení. Na STK jsem strávila hodinku a vše bylo v pořádku. Jinak mi Ford Focus sloužil dobře 2,5 roku.
