Jarek Nohavica v Litoměřicích - jen jednou nohou na severu

Jaromíra  Nohavicu jsem dosud  viděla a slyšela na živo jen jednou. Bylo to v Ústí nad Labem, dobře před  20 lety,  v Národním domě, jehož sál nepatří k největším.

Úžasný zážitek z tohoto koncertu mám zkalený vzpomínkou na šílenou fanynku, která sedíc přede mnou, hulákala,  co to dalo  všechny texty jeho písní (pravda, znala je dokonale) a tak zpěváka úplně  přehlušovala.  Podotýkám, že se skutečně nejednalo o zpěv refrénů na výzvu účinkujícího, ale souvislý  zpěv, řev a lkaní,  provozované  pro mě tou zcela cizí paní, na kterou jsem si lístek nekoupila.  

Od té doby k nám na  Ústecko,  pokud vím, Jarek nezavítal.   Důvod netuším, tou fanynkou to nebude. Jeho tíhnutí k ruské  kultuře   a    kontroverzní  Putinovu medaili z roku 2018  by mu tady, na  načervenalém severu určitě nikdo za zlé neměl.  Stejně jako jeho údajnou  nebo skutečnou  spolupráci s STB (kdo to ví  a koho to dnes zajímá…) Konečně ani my,  jeho příznivci, co rozhodně nejsme  rudí  ani narůžovělí, bychom jej kvůli tomu nebojkotovali.  Nám jde hlavně o jeho muziku. Ale co naplat, nepřijel a nepřijel   a my jsme se smířili  s tím, že asi už nikdy  nepřijede.

Konečně máme jeho alba a tak si můžeme  donekonečna pouštět nejdříve Darmoděje a  Bláznivou Markétu, Kometu  a Martinu, pak pochopit to Divné století   (pro mě úplně top album), kdy si můžeš „zatančit jak slunce mezi pomeranči, uvidíš Divoké koně, Sarajevo, můžeš hořet vášní  a nakonec být „starým mužem“, však to znáte, proč to dál  vyjmenovávat…

Ale také můžeme   pohladit  jeho   Smutné srdce  z roku 2000 , které nás naučilo pochopit, že smrt není až  tak zlá, protože “Když si každý nese své  břímě“ tak „Už otvírá vrátný brány, už pofoukal vítr rány“…. (Tady musím podotknout, že tahle píseň , bohužel málo známá,  mi pomohla překonat ztrátu z největších.)

  A hlavně můžeme   poslouchat  jeho krásné, poslední album, kde  si uvědomíme, že  nám všem dala nebo  jednou  dá  Máma na krk  klíč…  a pak už to bude jen na nás.   A  další krásné skladby  (abych se neopakovala odkazuji na svůj  blog  z 18. 2. 2021 – „Jarek Nohavice je zpět “)

Jaké tedy bylo naše překvapení, že na úředně  deklarovaném sklonku letošní doby covidové  jsme za 5 minut 12  zjistili, že  dne 8. 2. 2022    bude Jarek v Litoměřicích !!!   Samozřejmě bylo beznadějně vyprodáno, přičemž litoměřický  „kulturák“ je mnohonásobně  větší    než zmíněný  prostý ústecký Národní dům.  Něčí smůla, naše štěstí: 2 lístky byly vráceny a my jsme byli přitom !  Radost byla velká, ale asi už je mi souzeno, že ji opět  i po 20 letech musím mít, byť jen lehce, něčím  zkalenou.  Tentokrát sice nikoli nevyžádanými pěveckými projevy, ale  pozdními příchody nejméně 10 % diváků! 

 Dovedete to pochopit?   Jarek Nohavica přijede po tolika letech, vyprodá sál, začíná se v 19. hod.  a všichni přece  musí vědět, že se kontrolují jak vstupenky , tak Tečka, nebo jiný doklad. 

 Takže se začalo v 19.20 !!!    Co si  asi myslí  takové  publikum :  „ Však voni počkaj, táto, za ty prachy…“  nebo „ Proč bych se honil-a, hlavně  ať jsme v pohodě...“    nebo „ Klídek, kam spěchat , dyť máme  tu svobodu.. “

My, co jsme přišli včas,  jim tímto vzkazujeme:  Kdo pozdě chodí,  ostatním škodí !  Považujeme vás, bez prominutí,  za burany a řepáky. Zkazili jste nám všem začátek koncertu a byla nám za vás hanba, když se Nohavica o tom ironicky zmínil. („Je tady taková elita, že až chodí pozdě na koncert“).   Kvůli vám se končilo o půl hodiny později a vy ještě máte tu drzost požadovat na účinkujících přídavek?  OMG.

Když už koncert konečně bez přerušování začal, měl spád, měl atmosféru  a  měl humor.  Hlavně ten humor, na ten asi Jarek chtěl v této době vsadit.  Takže ano, smáli jsme se, ale kdybych písně měla vybírat já… asi bych  vybrala hodně písní jiných…

Ale  Máma mi dala na krk klíč  mi zazpíval, tak si neztěžuji.  

Díky   Jarku a  nezanevři na nás, vždyť jsi též ze severu, i když moravského…