Sdělínek blažeností

Také nacházíte v životě něco příjemného? Utíkáte stejně jako já ze společné klece všech a rozbalujete si kráčejíc životem svá štíska? Potrpíte si na různá a nečekaná dobrodružství a překvapení, stejně jako já? Pokud ano, čtěte dál.

Já svá snová štěstíčka kupovala a rozbalovala už jako malá slečna. Vyštěrchávala jsem je spolu se svými vrstevníky velmi důsledně z děsně pomalovaných modrých a růžových krabiček za pár korun. Třepali jsme s jejich útrobami tak dlouho, až nás obsah podle zvuku uspokojil. Nedočkavě jsme poté cupovali papír ubohé schránky na štěstí, abychom jako děvčátka překvapivě vybírala autíčka a bagry a hoši skleněné ozdůbky typu - je libo rozkošné náušničky z jablonecké bižuterie, prstýnek či na gumičce  náramek?

Nebylo to dvakrát originální - ale to tajemno, očekávání a překvapení, podněcováno neskutečnou zvědavostí, tohle nás vždy dostalo. Představy, kterým jsme nikdy neodolali, nám ruinovaly pokladničky, ale i vztahy k rodičům, neboť ti se bránili opakovaně přispívat svým ratolestem mimo oficiální kapesné na školní pomůcky a hlavně na nezbytné pravítko s ryskou...

Již tenkrát jsme se všichni chovali jako malí gambleři (gambleři - předskokani). Závislost jako závislost. Jiskřička naděje nás obírala o poslední nikláky a nakonec celou situaci vždy úspěšně zachraňovali naše bábinky a dědové. Byli skvělí a spolehliví. Zajímavé je, že jsme tu "výpomoc" tenkrát nebrali jako samozřejmost a nesmírně jsme si jí vážili.

Ta štíska, jež nás v životě potkávají mají vrtkavou životnost a stále jste jako na houpačce. Jednou nahoře a podruhé dole.

A tak po letech, když mě opět jedno navštívilo, zdráhala jsem se ho po předchozích, ne zrovna příjemných zkušenostech, přijmout. I když vůbec nevypadlo z papírové krabičky plné zázraků a nebylo ani snové - opět překvapilo. Jednoho dne krátce před polednem mě přivítalo, mělo jasně modré oči, plaše se pohybovalo a s nesmělým chlapeckým úsměvem a postavou dospělého muže - zůstalo.

Plní dnes stejnou úlohu v mém životě, jako štěstíčka z dětství. Nebráním se novým životním prožitkům a věřím, že dokud bude člověk lidem důvěřovat, podaří se mu něco, z čeho bude mít radost a získá pocit, že si z mnohých cest v životě vybral tu správnou, na jejímž konci je nejen úspěch, ale i dobré skutky a trvalé hodnoty. Musím podotknout, že není tuctovou ozdůbkou a činí se stále báječně.

Stále je co s blažeností tedy rozbalovat a rozkrývat...štěstí je velmi vrtkavé a je třeba ho neustále hýčkat a rozmazlovat a když se unaví sedne i ... však to znáte, ale jinak je prostě úžasné! Nikdy nepozbývejte naděje, neboť bez ní se nedá žít.

Tuctová ženská ;)