Představte si EU na chvíli jako obrovskou pračku. Do této pračky hážou ponožky lidé ze všech zemí Evropy. Tato pračka ponožky pořádně protočí, promíchá a rozháže zpět lidem podle svého uvážení.
Některému společenství lidí (národu) vrátí ponožek méně, jiným zase pár ponožek přidá. Z pohledu pračky, které je jedno, kam kterou ponožku přihraje, protože jí jde o všechny lidi, kteří do ní hážou ponožky, je všechno v pořádku. Hlavní je, že má co prát. A především ždímat.
Tato pračka totiž samozřejmě nepere zadarmo. Během svého praní neustále pojídá ponožky všech lidí, kteří jí ponožkami krmí, bez ohledu na to, kdo je do ní hodil. Je zvláštní, že se takové pračce podařilo někoho přesvědčit o tom, že všem zajistí prosperitu. Že se všichni jako celek budou mít lépe. Jak pračka, která neustále užírá všem spoustu ponožek a neustále jich celku vrací méně, než jich přijala, zajistí pro všechny více ponožek?
Jediným východiskem pro chvilkové zamaskování svého ždímacího programu, který ve výsledku ochuzuje všechny bez rozdílu, je výroba vlastních ponožek.
Bez europonožek by tato pračka už dávno doprala. Přes její ždímací program by se nedostalo dost ponožek zpět k lidem, kteří by si raději začali prát svoje ponožky doma. Takové ponožky je dnes možné vydávat za velmi hodnotné zboží, ačkoli jejich pravá cena nemusí dosahovat ani desetiny jejich skutečné hodnoty. Díky tomu nás všechny může taková pračka pěkně nenápadně vyždímat téměř do sucha a ještě ji budeme mít rádi :)
Dokonce země, které dostávají více ponožek, než kolik do pračky posílají jsou z takové pračky nadšené, ale já bych se nebál toho, že časem přijdou následky takového praní na všechny.
