Sergej Rachmaninov. Poslední velký ruský romantik a zároveň uhrančivý impresionista svým jistým způsobem. Jeho první klavírní sonáta je čistý průstřel na vnímavé hudební srdce!
Velice technicky propracovaná, těžká a na některých místech koncertními mistry hojně proklínaná věc. Holt…Rachmaninov měl za 1- moc dlouhé ruce a za 2 - tak brilantní klavírní techniku, něco na způsob ďábelského Maďara Liszta. A právě Liszt to byl, kdo stejně čaroprstého Rachmaninova vůbec inspiroval ke komponování jeho první klavírní sonáty s opusovým číslem 28.
Ale pěkně popořádku. Během listopadu roku 1906 Rachmaninov s rodinou (byl ženatý už dobré 4 roky) opouští Moskvu a stěhuje se do Drážďan, kde nachází více klidu. Během roku 1907 a první části roku 1908 (dokončil sonátu 11. dubna) pracuje na dlouhé klavírní sonátě, která má vykreslit ve třech větách tři hlavní charaktery ze hry Faust od J. W. Goetha – Fausta, Markétku a Mefista.
Premiéru sonáta měla na podzim 17. října a dočkalo se jí „nepřekvapivě“ vlažného přijetí. Tak už to s lehce novátorskými kompozicemi bývá. Ano, sonáta rozhodně zní novátorsky a moderně i dnes v 21. století, a klidně bych si dokázal představit, že jednou podobnou kompozici složí například i takový „moderní romantik“ John Adams (současný americký skladatel).
Co vás jako první při poslechu sonáty praští přes „uši“? Tak to bude jistě nespoutaná dramatická jízlivost a pestrá škála „nových postupů“ v klasickém hávu. Na rozdíl od Rachmaninovy druhé finální klavírní sonáty (tu složil o dalších 5 let později, ve svých 40 letech), je ta první trochu neprávem schovaná v jejím stínu. Takže resumé? Z první klavírní sonáty Sergeje Rachmaninova se stalo „nepochopené, ale vskutku geniální dílo“, které když se zahraje s jistým elánem, tak bude v sále ticho ještě dalších 10 minut po skončení sonáty.
