Asi nejradostnější dílo hudebního génia s vrozenou maniodepresivní psychózou? Bezesporu! Poslechněte si jaké to je, když vybuchuje hudební sopka Beethovenova kalibru! To je Jarní symfonie Schumanna!
Robert Schumann! Neskonalý zjev na poli germánské vážné hudební scéně v 19. století. Jeho první symfonická práce (z celkově 4 zkomponovaných symfonií) je asi dle mne nejvyspělejší erupcí tvůrčích sil tohoto prokletého romantika. Schumann se s tím absolutně nepáře a hned v prvních minutách své první symfonie představuje to nejlepší ze sebe a Beethovenovského nespoutaného a živelného ducha a soundu. Někdy si říkám, že jeho první "Jarní" je snad jako 10. Beethovena nebo jako hodně ke zdi přitlačený Mahlerovský patos s korunou zběsilé technické jízdy všech zúčastněných nástrojů. První a poslední čtvrtá věta, to je ohnivý výtrysk bezbřehé radosti a touhy po životě - paradoxně postaveno nakonec k jistým (nepodařeným) sebevražedným několika inscenovaným aktům skladatele. Ale tak to asi bývá...že génius Schumannova kalibru je zároveň trochu šílencem par excellence...nit je někdy tenčí, než se vůbec může na první pohled zdát.
Schumann se teprve až po svých třicetinách (1840) odhodlal zkomponovat také něco jiného než klavírní cykly a písně a nemalý podíl na tom jistě měl i jeho čerstvý stav manželský - právě se oženil s Clarou Wieckovou neboli nyní Schumannovou. To právě začalo jedno asi z nejradostnějších období skladatele. Proto Schumann svou první symfonii načrtl za pouhé 4 pozdní lednové dny roku 1841 a orchestraci dokončil už ke konci února. 31. března už v Lipsku má symfonie s opusovým číslem 38 premiéru pod vedením Felixe Mendelssohna. Lidé byli ohromeni a symfonie měla fenomenální přijetí! Z práce je jasně vidět a cítit, co dokáže taková láska k ženě! A zvláště u této hudební práce se jistě na "jarní" inspiraci podepsal i německý překladatel a básník Adolf Böttger (mimochodem jeho verše měli rádi i další hudební esa jako Richard Strauss či Edvard Grieg), kterého měl Schumann rád.
