Unikátní text nemusí být za každou cenu „originální“, ale měl by nabídnout něco, co ocení oko čtenářovo (potažmo autorovo a nejlépe zadavatelovo). Člověka to svádí, „nahustit“ do textu co se dá a ještě jedním šmahem to „přetřít“ nanovo.
A výsledek? Zadavatel skřípe zuby, mince jedny zlaté se do kapsy nehrnou a autorovo sebevědomí si na čas vzalo dovolenou a ani pohled nepošle nám zpět.
Tak to zkusíme znova…unikátní text by měl být hlavně dobře čitelný a věcně srozumitelný. Tak aby laik si mohl podat ruku s odborníkem a naopak. Zároveň pokud je na to místo a prostor, tak text by měl být trochu i literární estetickou „mašlí“, co tomu dodá taky správný „Élan vital“.
Píši Já, Píšeš Ty, Píšeme My…Píše celá lidská rodina
Ano, je to hozená rukavice na stůl, pěkně těžce kožená, napsat na téma: sklenářské služby, jednoduchý, čitelný, informativně přínosný text a jako „koření“ tam přisypat větu na závěr, že „devět z desíti malířů holandské školy vřele doporučuje“.
Text nesmí být suchý a nudný, ale je dobré mít neustále na paměti, že musí mít určitou úroveň a musí být pravdivý a uvěřitelný. Nesmí si hrát na něco, co prostě není. To neznamená, že „holandští mistři“ lžou, když vychvaluji sklenářské služby firmy Rembrandt a spol., ale je důležité nic nepřehánět. Pamatujte, jste člověk a píšete pro lidi, tak jim dejte to, co je zajímá. Nebojte se být odlišní.
Když Já se bojím!
Kdo se bojí, nesmí do lesa a v našem případě nesmí ani za mák, k máku papíru. Vyprávějte příběh (nemusí to být zrovna Odyssea), který ten daný produkt či firmu postaví do lidského světa. Do světa uvěřitelných věcí.
Ukažte, že máte smysl pro humor (je mi jasné, že jeden se směje, když na někoho vypadne z okna klavír a druhý to považuje přitom za hudební nonsens) a nebojíte se ho použít, ale prosím vás, s citem! Text, který vypadá, že ho psali dva sjetí klauni na LSD, přeci jenom není trefa do černého, i když takový John Lennon taky zpíval, že je „mrož“ (I Am The Walrus) a všichni mu to žrali.
Nemá smysl psát jako přes „kopírák“ a šmírovat co dělají tamhle na webu u Franty Vomáčky a když to „šmakuje“ jemu, tak to musí fungovat i u našich textů. Psát pro obchod a značku přeci nebude znamenat, zahalit se do šedivého pláště a spustit v mozkové kůře - již tak dosti šedé - tlačítko OFF, ale právě naopak.
Jsme stále na začátku 21.století a obsah, který dokáže zaujmout, pobavit a seriozně informovat, bude v marketingovém světě jednooký král mezi slepými.
