Pišme lepší reklamní texty!

Ano, lepší a nápaditější slogany, titulky a obsahová těla webů. Nebuďmě cymprlich a nedecimujme naše cílovky dementními texty!

Psát něco, co má pomoci na webu efektivně prodávat a budovat brand, není lehké. Kdo tvrdí opak, je lhář a člověk, který se přiznává, že nikdy textem nic v životě neprodal. Oběsme ho na pořádně tvrdém Y.

Při psaní reklamních textů se vykvajzněme prvotně na provařené fláky SEO, ale berme v potaz lidské bytosti z masa a kostí, nebo u vás dělají na webu konverze především roboti?

Nespočet textů na webech, které mají potencionálním zákazníkům přinést osvětu o daném produktu nebo službách jsou neuvěřitelně dementním kolotočem jalových slov, točících se zoufale k očím nedůvěřivého čtenáře. Tak to prostě je.

Číst se to nikomu nechce a pro marketing to nemá pražádný smysl. Proč psát takové copy? Není to náhodou zbytečné škubání času o jeho krásně duhově zbarvené denní peří?

Jestli patříte do sekty líných a pokryteckých byznysmenů, kteří se přestali učit o reklamě, tak radši mějte weby bez textů, ono to bude asi i upřímnější na všechny strany.

Text, který je podle mě dementní, je naprosto anonymní a neupřímný. Škoda, že za tu textovou anonymitu a měření hustoty keywords se legálně nezavírá.

SEO pro lidi, ale bez lidí, že ano? Pro méně chápavé je opakování matkou moudrosti, tak tedy znovu; SEO pro lidi, ale bez lidí, že ano?

Anonymita a neupřímnost. To jsou dvě strany jedné mince, která už dávno pozbyla své platnosti. Kdo s takovouhle mincí platí i dnes, tak to je mi ho upřimně líto, ale takový podnikatel či společnost si hrají místo dělání kvalifikovaného byznysu se školskými dřívky. Otupělými a s červotočem k tomu.

Anonymita začíná v momentě, kdy nevím ke komu píšu, neboli koho oslovuji. Pavel Ungr na jednom videu, které jsem si nedávno přehrával na YouTube říká, že mnozí klienti třeba vůbec nevědí na koho cílí. A to je kámen úrazu.

Samozřejmě, že nikdo učený z nebe nespadl a i já sám jsem často něco psal a nějaká cílovka mi byla šumák, ale nic neposune člověka dále, než uvědomění si vlastních chyb a poučení se z nich.

Anonymita je také, když omílám vyčpělé fráze, kterým prostě už lidé nevěří. Bohužel některé rádoby profi firmy si na ně potrpí, protože asi mají hlavu v pejru a zákazníky, které by konvertovali textem, o ty asi tyhle firmy ve své královské svrchovanosti nemají zájem.

Text na webu má být podnětem pro návštěvníka k tomu, aby také vaše stránky dokázal jasné odlišit od těch stovky dalších. Něco ho na vás musí zaujmout. Anonymní texty tohle neumějí.

A co ta upřímnost? Kdysi dávno jsem měl tu čest spolupracovat s jednou kolegyní, která mocně vzývala v textech jen zdémonizovanou podobu Boha ve formě hustoty klíčových slov.

Já vím, že Rand Fishkin a nápověda Googlu tvrdí opak. Holt, někteří SEO mágové z Prahy jsou zřejmě mazanějšími jedinci, co se nepotřebují dále rozvíjet. A vytasit na ně problematiku long tailu? To bych si koledoval o malér, ach ouvej!

Některé nejmenované subjekty si hrají na velkého SEO Big Bosse, ale Rande, ty by jsi z nich plakal smíchy, sorry takhle se byznys prosté nedělá.

Upřimné texty tedy netapetují na webu klíčovými slovy a nezanášejí obecně internetové prostředí duplicitním obsahem. Nejsou prostě náhodně nahozenou fasádou.

Henry Ford také říkal, že myšlení bolí, a proto se mu mnoho lidí dnes úspěšně vyhýbá.

Jedině upřimně laděný reklamní text vylučuje sám od sebe - už z principu svého zaměření - anonymitu slov. Jedině tento text prodává a vzbuzuje u lidí opravdový zájem.

Lidi nejsou hloupým dobytkem a poznají, kdy z nich webové texty dělají nekorunované hlupáky, co neumějí ani do pěti počítat.

Tento můj bojově nastavený výplod je určen lidem, kteří ohrnují nad textem nos. Tedy je adresný a upřímný, alespoň v to doufám.

Zdroj obrázku:editorsdesk.net