Věnováno mé drahocenné ženě. Bez tebe bych nikdy nic pořádného a cenného v životě nenašel.
Chtěl bych vám něco říci a to, že jsem velmi rád za to, že mám krásnou a šikovnou ženu. Je odvážná, pracovitá a má vytříbený smysl pro humor.
To je samozřejmě hezké, ale potažmo se jedná o druhořadé kategorie. Protože to primární a nejdůležitější je to, že vím, že je dobrý člověk. Ano, má dobré srdce, a proto je mi sympatická a mám ji moc rád.
Život nás neustále potměšile zkouší různými duševními kotrmelci a občas na první pohled dosti zoufale vypadajícími chuchvalci nicoty a nesmyslu, že není lehké to vždy pevně ustát, ale zároveň je to i jistým druhem pnutí a stále přítomného napětí – v tom dobrém smyslu slova chápaného -, které nás bičuje k tomu být dobrým člověkem.
Mé ženě vděčím za hodně a mám se od ní toho spoustu co učiti. Vytrvalosti, oddanosti, bojovnosti a mnoho dalším věcem, kterých bych mohl vypsat stovky a pořád bych nebyl ani na začátku.
Mocně si uvědomuji si, že to, jak se snažím vidět svět a lidi, by nikdy nebylo dosaženo bez pomoci mé ženy. Je to jak říká jedno staré lidové úsloví, že muž který se snaží plně oddat své ženě, dosáhne svého pomalého, ale jistého probuzení.
Dokud muž či spíše chlapec neopustí svou matku a nenajde si ženu, tak nikdy nepozná, toho, kým je a kým není. Je to tím, že žena v sobě nese dar tajemství vzniku života a také nesčetně větší dávkou tvořivosti, než by byl kdy muž schopen vynésti na světlo své psychiky (světlo, tím myslím metaforu pro vědomí).
Má žena je velmi dobrý člověk a nikdy nemohu splatiti a vysloviti větší dík než tím, že budu u ní vždy stát v dobrém i ve zlém. To proto, abych mohl byt alespoň z poloviny takovým člověkem, jakým ona bezesporu je.
