Má závěť: Ožívám k životu

Ano, je to možná trochu divné, ale je tomu tak. Uznal jsem, že bych měl napsat závěť ke své smrti, abych mohl nyní bezstarostně žít. Tudíž já už mám hotovo a jak vy?

Vážení přátelé i nepřátelé, 

Dovolte abych vám dnes naposledy, a to než ulehnu zpět do soukolí našeho života, přečetl osobní závěť sepsanou za období mé smrti a pobytu na onom světě. Předem upozorňuji na to, že má slova jsou do posledního pudla pravdivě zakopaným psem v zemi,  a proto budiž jim země lehká (a snad i tomu nebohému psu). 

Tak za prvé několik formalit. Svůj hrob odkazuji na dobročinné účely jedné nejmenované zločinecké organizaci blízko Essexu; kabát, který jsem měl v den mé vraždy bych velmi rád zapůjčil jednomu nejmenovanému muzeu ve Philadephii.

Tak a nyní přejdu k tresti svých dobře mířených myšlenek, které musím "le fevebre, da jiele lefevebre" (s rozpustilostí dívky, pojídající rajčata kamenným pazourkem), říci dříve, než se rozední čas nehynoucího života mé něhy a vstřícnosti k teplému slunečnímu svitu.

Jak asi všichni víte, za své smrti, jsem byl dlouho hlavou nepřítomen někde v oblacích a tudíž jsem mnoha věcem nevěnoval pozornost (tímto se chci omluvit svým pěti dětem, které díky mé absenci, zřejmě zhlouply na nezbytné minimum laťky nastavené naší sociální správou země).

Ale nebojte, prozřel jsem, a proto se nyní také vracím zpět do života. Liberální Francouz by na mém místě pravil: "Je i connais, de lisieux sante amarise", což se dá volně přeložit asi nějak takto: "Kanibal má být sveden maximálně hladem, nic jiného ho neomlouvá. 

Tím chci říct přátelé, ano, já mám hlad, a to hlad po životě. Již dosti bylo smrti. Co na tom, že na mě bylo spácháno smilstvo s ohnutým lícem kabátu, kde je přišita - vražda. Již nechci ženu smrti výdati u mých kolen, aby chladem a ledovým zrakem pečovala o mé prokřehlé a staré svalstvo.

Hlad mám prostě velký a tak se tedy vracím. Nemusíte mi děkovat, že jsem uznal za vhodné vrátit se do mých kolejí, ani mi nemusíte vytrhávat poslední štětiny vlasů z hlavy. Vracím se, takový, jaký jsem a jaký jsem vždy byl. 

Přísný Němec by nyní pravil: "Das Gierlohe un die hessein in zu Fruhlick" (Veverka má být poučena o svých možnostech nevypovídat, dokud jí soud nepřidělí oříšek).