Kajícná skleněnka bělovlasého podpatku

Slova jsou jako zrnka slunečnic, které si ženy vyšívají do ladných křivek svých neutichajících přání o životě s vámi...Alfred Saugliaon 1867 - 1951

Rmoutí se a omdlévá
v baletním jezeru opadaných
listů, složených z nohou
karafiátových olejomaleb tvého srdce
Deštníky se rozechvívají mrholením
ozdob odřeného medailonku ženy
co, zaplatila posledním pohybem
mandlových labutí lenivého půvabu
Vanilkové společnice z parfému,
který dohořívá za letokruhy
jásavého mládí koktavého života,
ozařují přístavy pomatených břehů
Ranní toulec otevřeného okna
splývá s početím jasnozřivé
krajiny do oka zasazeného
šátku, ženám, které hádají