Za zataženou oponou, je slyšet prapodivný hluk motorové pily. A v tom rázu se opona zvedá a 8 tanečníků (převlečeni v kostýmu javorových větví) ladným a pomalým skokem přihopsávají a vytvářejí dohromady obrazec stromu, třepetajícího se v prudkém větru a dešti.
Vše působí tak, že divák absolutně nemá potuchu poznat, že se jedná o obrazec stromu třepotajícího se v prudkém dešti a větru.
Tympány vyklusávají do rytmu a dechová sekce jódluje, aby diváci lépe pochopili, že děj baletu se odehrává v alpských vršinách a horských štítech. Děj samotného baletu začíná nesmiřitelnou hádkou o tom, zda vůbec javorové stromy v Alpách rostou či nikoliv.
Tento odvěký spor vede jeden módní návrhář od Gucciho a druhý ze stáje Armaniho. Už roky se vůbec nemohou dohodnout a považují to za velmi důležité.
To už ale na scénu epicky připlouvá dort ve tvaru pudinkové pneumatiky s naruby zapnutou podprsenkou a z fotbalových míčů vyskočí tanečníci v červenozelených kostýmech a škraboškami Silvia Berlusconiho.
Protože se mezi sebou dorozumívají prasečím kvíkáním, brzo musí přihopsat na scénu 12 židovských měsíčků (zde má divák ocenit folklórní přesah baletu a povšimnout si narážky na známou pohádku, bohužel divák si ničeho nevšimne, protože na pódium je měsíčků jen 7), kteří ze svých ohromných pejzů vytvoří sedmirammený svícen.
Poté přichází postava v balónovém plášti, aby ujistila diváky, že nic z toho, co viděli, si vůbec nemusí pamatovat, protože nyní přichází ten hlavní děj, na který se od začátku tak slavně čeká.
Opona se dvakrát zavře a poté už nastálo otevře. A jsme v Miláně, městě módy, neokázalého luxus, krásných žen, levných kondomů a drahých alimentů.
Hlavní postava díla, dřevorubec Luigi, je ještě tady bývalým módním návrhářem u Armaniho. Luxus a peníze, ubohého Luigiho doslova drtí a on neví, jak před nimi utéci. Zkouší se schovat i do popelnice, ale nic z toho se mu nedaří. Naposled mu rupnou nervy, když je přistižen na své luxusní zlaté jachtě s drinkem dobrého Martini v ruce.
Do toho jeho rodina zamluvila Luigimu jako nevěstu, stejně tak bohatého a urostlého Tommasa (ačkoliv Luigi stále doma tvrdí, že gay není, tak co naplat, sňatky z rozumu jsou v rodinném kruhu tradicí).
To, že už ho jeho život nebaví, vytušil Luigi v momentě, kdy už ho nebavilo na každém večírku, který následoval po módních přehlídkách, házet šunkové chlebíčky na strop a počítat, kolik že jich tam zůstane po další zbytek večera. Navíc dotěrný Tommaso odhání všechny krásné ženy a chce ubohého Luigiho mít jen sobecky pro sebe (navíc Tommaso nemá rád šunkové chlebíčky, což je pro Luigiho vrchol, jinak by to i možná mezi němi klaplo).
Luigimu se jednu noc zjeví u postele jeho opilý dědeček, který je velmi bledý, protože už dvakrát zvracel (bledost tváře dědečka způsobí, že Luigi si myslí, že ho navštívil již mrtvý duch jeho dědečka, a že je to znamení, aby zanechal spokojeného a ničím nerušeného života bohatého a známého módního návrháře).
Dědeček marně Luigimu vysvětluje, že není mrtvý, ale opilý. Luigi neposlouchá a ihned jak je, to znamená, ve svém nočním pyžámku utíká (po cestě si stačí nasadit své zlaté rolexky) vstříc neodolatelnému volání Života. Už žádné sezení na zadním sedadle u Tomassa v autě nebo šunkové chlebíčky na stropě. Živote, jsem zde, vem si mě.
V tu stejnou chvíli, řádová sestra Dominga sbírá vzácné bylinky v tmavém lese poblíž Alp. Náš Luigi si mezitím vzal svůj soukromý tryskáč a přelétnul všechny horské hřebeny Švýcarska, rozhodl se usadit, v malebném lesíku u jedné zvlášť vysoké hory.
Bohužel Luigi nezpozoroval, že Tommaso, Luigiho sledoval už od domova, a za svůj opasek od kalhot se zachytil levého křídla tryskáče.
Řádová sestra Dominga vidí velkého kovového ptáka a vzdychne. Marně si myslí, že pro ní sám Bůh poslal a zjevil se jí ve své plné kráse (divák zde má pochopit nejapné narážky na inteligenci obecné křesťanské církve).
Luigi přistává a vidí Domingu, ihned vzniká v něm chemický proces lásky. Ona jemná a krásná (nevidí jí přes její kutnu do tváře) je novým krokem jeho života. Navíc, alespoň je žena a ne muž (Po chvíli Luigi zjistí, že Dominga má ráda i šunkové chlebíčky).
Dominga vidí zlaté rolexky a myslí se, že jde o ztracenou signaturu z Vatikánu a ihned padne na kolena, že je ve všem Luigimu povolná.
Zlý Tommaso vše vidí a začne milostnému páru vyhrožovat tím, že si sundá kalhoty a ukáže jim něco strašného (zase na nárážka na kláštery a jejich předsuky vůči sexu, a toho, že je Luigi heterosexuál). Luigi a Dominga prchají lesem.
Uprostřed magické mýtiny potkávají zelené mužíky (lesní dryády, tvrdí Dominga se svými pohanskými předsudky), ale Luigi ví, že jsou to jen dřevorubci se zelenými kšandami a motorovými pilami. Následuje, úžasné taneční čislo, kdy piruety jsou prováděny na motorových pilách.
Na konci tohoto úžasného tanečního čísla, dřevorubci odhazují motorové pily mezi publikum (které díky tomu, že už na začátku představení bylo obeznámeno s tím, že všichni návštěvníci baletu musí mít zajištěné aktivní úrazové pojištění, takže let motorových pil jím střemhlav vstříc, nikoho z příslušných lidí nevyděsí).
V závěru baletu, za hudebních fanfár, kdy je trumpetami znázorněno, že Luigi a řádová sestra Dominga zažívají blažené štěstí z toho, že sestřásli Tomassa, tak v ten moment, vyštěkne jeden pozoun a přesně mezi Luigiho a Domingu, spadne právě pokácený strom (který porazil zákeřný a žárlivý milenec Tommasso) na Luigiho a ten vyděšen okamžitě umírá na následek poranění oka, od spadaného jehličí do něj.
Tommasso je zarmoucen a na známku toho, že neměl dobrý odhad (přeci jen chtěl spíše zabít Domingu), tak se zatvrdí, že se stane heterosexuál a tak bude nejvíce potrestán po celý zbytek svého bídného života.
Dominga je ponechána v naprostém šoku, tváří tvář smrti svého jediného a milovaného Luigiho. Ještě týž den mu vybere bankovní konto (které jí Luigi nerozumně svěřil v důsledku své zamilovanosti) a odlétá spokojeně prvním letem do Monaka, kde je první řádovou sestrou, která založila první dominikánský klášter s ručně vestavěným elektronickým kasinem.
Děj za mocného mollového burácení v pochmurně šťastlivé náladě končí. Opona se zavírá.
