Náš potulný krámek s vážnou hudbou znovu roztáčí uhrančivé tóny. Dnes si povíme něco o symfonii Bohuslava Martinů, z které můžete mít i husí kůži. Přeji příjemný poslech.
Jméno: Symfonie č. 3
Katalogové číslo: H. 299
Tónina: Es moll
Skladatel: Bohuslav Martinů
Rok: 1944
Věk skladatele: 54 let
Druh: Symfonie
Nálada: Naříkavá, děsivá, temná, plížící se ve stínu, tajemná, běsnící, dramatická, citlivá, vzbuzující světlé zítřky
Charakteristika: O třetí symfonii Bohuslava Martinů se říká, že je tzv. symfonií válečnou, protože skladatel na ní pracoval zrovna ve chvíli, kdy svět obletěla zpráva o vylodění Spojenců v Normandii. První věta začíná temně střízlivým motivem, který postupně graduje v napjatý a přitom nijak nepatetický burácivý romantický hřmot v děsivých hlubinách orchestrálního Tartaru, blízký zvuku a atmosféře ze symfonií Antona Brucknera. Když si vzpomenu na ty hrůzy při vylodění v Normandii v létě 1944, tak si myslím, že především velice dramaticky působivě a živelné se k tomu vztahuje beethovenovské vzplanutí u konce druhé věty (před tím mocným vzplanutím je takový pseudo-barokní tónový shluk a bázlivě prchající melodická linka). Zde jsem si trochu vzpomněl na temnou nespoutanost druhé symfonie Arthura Honeggera. A i když konec třetí symfonie se nese v trochu radostnějším duchu, tak přeci jen Martinů ještě nechce slavit předčasně, a proto nechává opodál centrální melodie s podtextem euforického tónového poklusu, znít sem tam morbidní a temné upomínky na rozvrácenost tragického válečného ducha 20. století.
Video:
Další zdroje o díle:
Také máte rádi vážnou hudbu a líbí se vám můj hudební seriál o ní? Sdílejte mé příspěvky na svém FB profilu či jiných sociálních sítích a pomozte mi, prosím, nést pochodeň o hudebních krásách starých i současných skladatelských mistrů, a případně zažehnout radost a obdiv v dalších lidech okolo vás, i když třeba vztah k této hudbě zatím nemají! :-)
