Arthur De Greef byl jedním z nejvýznamnějších evropských pianistů své doby a přední interpret klavírních prací Edvarda Griega a Camilleho Saint-Saënse. Byl dokonce prvním sólistou, který kdy nahrál slavný Griegův klavírní koncert.
Narodil se v belgickém městě Louvain v roce 1862 a už 11 v letech získal první cenu v místní hudební soutěži. Talentové zkoušky na bruselskou konzervatoř tedy zřejmě pro De Greefa nebyli žádným velkým problémem. V 17 letech promoval s vysokým vyznamenáním a na doporučení svých učitelů odjel za maďarským skladatelem Franzsem Lisztem do Výmaru. Zde studoval u Liszta hru a kompozici okolo dvou let (ale tuto informaci třeba brát s rezervou). Poté se vydal na nějaký čas do Paříže, kde se mu dostalo soukromých lekcí od Camilleho Saint-Saënse, se kterým také navázal doživotní hudební i lidské přátelství.
To už ale nastoupil De Greef na profesionální koncertní dráhu a začíná se o něm říkat v hudebních kruzích, že je to velmi působivý interpret soudobé i starší vážné hudby (rád hrál totiž i na cembalo kusy od Jeana-Phillipa Rameau nebo Johanna Sebastiana Bacha). Koncertní virtuosita De Greefa zapůsobila i na britského dramatika G. B. Shawa. Ve svém koncertním repertoáru měl předně díla od Roberta Schumana, Franzse Liszta, Ludwiga Beethovena a Fryderyka Chopina.
V roce 1988 (to je De Greefovi šestadvacet let) cestuje do Norska za Edvardem Griegem, aby zde navázal další důležité přátelství ve svém životě. Grieg byl uchvácen De Greefovými schopnostmi a dokonce svolil k tomu, aby mu Belgičan hrál v jeho soukromém altánku v Troldhaugenu. Grieg později ve své korespondenci uvedl, že De Greef je nejlepším a nejprocítěnějším interpretem jeho hudby. Je velmi zajímavé, že De Greef měl mimojiné velmi vřelé vztahy i s dalšími esy své doby jako byl např. Sergej Rachmaninov, Manuel de Falla, Ferruccio Busoni či Johannes Brahms.
Během své vysilující koncertní dráhy De Greef vyučuje na bruselské konzervatoři a ve volných chvilkách se věnuje tvorbě vlastních kompozic. Mezi jeho nejznámější díla patří dva klavírní koncerty (ten třetí je spíše „concertino“), tři symfonické básně a písňové cykly často inspirované vlámskou lidovou tvorbou.
A já jsem si pro vás dnes vybral orchestrální kus, který složil ve svých třiceti letech - Fantasy on Flemish Folk Songs for Piano and Orchestra (Fantazie na motivy vlámských písní pro klavír a orchestr). V této práci se krásně zračí post-romantické cítění De Greefa, které se nachází někde mezi Gustavem Mahlerem a Richardem Straussem. A samozřejmě nelze opomenout i inspiraci Edvarda Griega – v tom klavíru je to obzvláště cítit. Ale jinak mi duch tohoto díla hodně připomíná i Josefa Suka nebo Antonína Dvořáka. Ale nechávám už tu reminiscenci „na pokoji“ a přeji příjemný poslech.
